Listopad 2017

Svatomartinské slavnosti na Zbirohu

13. listopadu 2017 v 21:12 | Monica Hell |  Anima Mea
V sobotu vše nasvědčovalo tomu, že bude krásný den- sluníčko už od rána a klidné bezvětří. Tedy jsme se Mikem rozhodli, že se podíváme na další vcelku nedaleko položený zámek Zbiroh. Vlakem jsme dojeli až do vesnice Kařez, odkud jsme pokračovali pěšky. Zámek se od nádraží nezdál být tak daleko, ale zdání klame. :D Cesta byla dlouhá 5 km a po celou dobu prakticky po rovince, stoupat jsme začali až ve Zbirohu.


Na zámku jsme si nenechali ujít zajímavou prohlídku. Zbiroh má velice zajímavou historii ohledně osídlení. Za zmínku určitě stojí fakt, že sídlo stojí na buližníkové skále, která zesiluje radiový signál. Díky tomu vojáci v minulosti například sledovali "neviditelná" americká letadla.

Dále se zde nachází nejhlubší studna Evropy, která měří asi 163m. Říká se, že na jejím dně může být ukryt nacistický poklad. A neposlední zajímavostí jest to, že sóprávě zde Alfons Mucha namaloval svou Slovanskou epopej. A maloval ji v krásném sále s prosklenou střechou. Takovou střechu jsem na zámku viděla poprvé a nápad je to velmi povedený.


Svatomartinské slavnosti byly nejen o jarmarku, ale především o koštování vína pečené huse. K jednomu ani druhému jsme se přítelem ale nedostali, neboť ze velmi ochladilo a začalo pršet. Vhod nám tedy přišla hřejivá medovina více, než ledové víno. Nu a na husu byla jednoduše moc dlouhá fronta, nedostatečná chuť a taky stála čtvrtka téměř 400,-, jak jsem se později dozvěděla.

Cestou zpět jsme si vcelku mákli, neboť jsme chtěli stihnou vlak, který nám měl podle výpočtů GPS ujet před nosem. Je neuvěřitelné, že mi můj minutový běh ušetřil celých 7 minut :D :D. Jo a ten vlak měl stejně zpoždění. :D



Já a další tisíce nositelů rovnátek

7. listopadu 2017 v 17:17 | Monica Hell |  Anima Mea
Minulé úterý jsem se slavnostně zařadila mezi hrdé nositele rovnátek tzv. na pevno. Od těch dob uběhl již celý týden a já mám dnes v puse již kompletně vše, co mi bylo plánováno do ní vložit. Napíšu vám o tom, co tam vlastně mám a jak vše probíhalo od začátku.

Jednoho dne ve čtvrtek v době, kdy mi bylo asi 15 let, jsem měla ve škole k obědu krupičkovou kaši… Přišlo mi divné, že po kašovité stravě mám podrážděné horní patro v puse. Záhy, do několika dnů mi došlo, že jsem si patro neodřela, nýbrž že mi začal vyrůstat špičák ve druhé řadě zubů. Tenkrát jsem zjistila, že jsem vlastně takový žralok- ten má také několik řad zubů. A to je začátek celého příběhu. :D

Když mi špičák poporostl, byla mi nasazena rovnátka vyndavací, jen noc, která ovšem nepomohla. (Jako by to mamka neříkala od začátku. V rodině již máme zkušenosti, že tato rovnátka moc nepomáhají.) Ty stály okolo 2.500,-.

Když jsem se po letech konečně usadila v jednom městě, rozhodla jsem se se svými zuby opět něco dělat. Řekla jsem si: "Čím dřív budu mít zuby srovnaný, tím dýl si výsledku užiju!" Tak snad je nebudu mít navždy. :D Tedy jsem se v březnu tohoto roku objednala na ortodoncii s tím, že chci zuby rovnat rovnátky na pevno. Na konzultaci jsem se dostala až v květnu. Zde se mě paní doktorka podívala a řekla mi, co by mi se zubem mohla provést s tím, že si mám vše rozmyslet. Ještě jsem si nechala udělat rentgen a přijít jsem měla až v srpnu.

Tedy jsem ortodoncii opět navštívila a odsouhlasila průběh a způsob léčby. Byly mi provedeny otisky obou zubních pater a pozvána jsem byla znovu až na říjen. Za minulé provedené práce jsem zaplatila celkem 400,-.

Desátého měsíce dá se říci započala mé léčba. Jeden týden mi byly okolo jedné stoličky na horním oblouku nasazeny jakési gumové kroužky, které měly za úkol vytvoření mezer. První den po nasazení mě zuby trochu bolely, ale nebylo to tak strašné.

Po 7 dnech byly kroužky vyjmuty a lékařka mi zkoušela nasadit okolo oněch stoliček kovové kroužky, na kterých mi budou držet rovnátka. Zajímavé= bylo to, že mám tak drobné zuby, že lidem obvykle dává velikost 26-28, zatímco mě nasadila 8-10. Nevím, v čem jsou tyto velikosti, ale mě se moje zuby nezdají zas tak moc malé. :D Zároveň mi byl proveden další otisk, tentokrát spodní čelisti, neboť dostanu jakousi nákusnou dlahu. To roto, abych nemohla zcela stisknout zuby k sobě a špičák mohl být bez zadrhnutí vtlačen do své řady. Z ordinace jsem odcházela se zuby osvobozenými od gumiček i kovu. Od této chvíle mi byla vyráběna rovnátka.

Za další týden mi byly gumové kroužky znovu nasazeny, ale tentokráte vůbec nic nebolelo.

Na konci října, přesně na Samhain mi byly nasazeny rovnátka. Celá akce trvala asi 1,5h. Nejprve mi byly nasazeny kovové kroužky okolo 1. stoliček. Ty byly zacementovány a pokračovalo se lepením zámečků na jednotlivé zuby. Na zámečku je speciální lepidlo, rychleji tuhnoucí pod světlem speciální lampy. Nakonec doktorka na zámečky připevnila drát pomocí gumiček, jejichž barvu jsem si mohla zvolit sama. Pro začátek jsem vybrala světlou stříbrnou, ale už se těším, až je po měsíci budu měnit a půjdu do nějaké odvážnější barvy. Poté mi sestra na modelu ukázala správné čištění zubů a co dělat při případných potížích. Za rovnátka jsem zaplatila 8.900,- a za kartáčky a vosk dalších 210,-.

První den mě zuby vlastně moc nebolely, ale přes noc se vše ozvalo. Bolest nebyla nijak extrémně silná, ale velice nepříjemná a měla jsem chuť rovnátka vyrvat. Litovala jsem, že jsem do toho šla.

Zuby mě silně bolely dva dny, ten třetí jsem si zvykla… :D Jedla jsem jogurty a pudinky, trpěla hladem a bolestí. Čtvrtý a pátý den, o víkendu, bylo vše o dost lepší. Už jsem dokázala rozkousat malé kousky masa zadními stoličkami, což jsem považovala za úspěch.

Dnes, v úterý opět po týdnu mi byla na spodní zuby přilepena nákusná dlaha. Jedná se vlastně o takové 2 plastové odlitky zadních 4 zubů na každé straně, vpředu spojeny drátem. Je to nepříjemné, jídlo již nekoušu, nýbrž vlastně drtím a jsem zvědavá, jak s tím budu žít. :D Za dlahu a drát, jenž mi vede přes horní patro, jsem zaplatila 1.400,-.

V ordinaci se mám znovu zastavit až v prosinci a pak každý další měsíc. Léčba bude trvat prý okolo dvou let, tak jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.