Příběh draka

15. července 2017 v 15:15 | Monica Hell |  Povídky
Inis zasadila dračiči poslední smrtelnou ránu. Bojovnice byla v zásadě proti zabíjení draků, ale tentokrát nemohla konat jinak. Dračice Inis překvapila ve skalách a jelikož je zrovna doba, kdy draci vyvádějí mladé, napadla ji. Samozřejmě se mohla pokusit o útěk, ale to nikdy moc účinné nebylo. Navíc by si drak zapamatoval její pach, našel by si ji a bylo by velice pravděpodobné, že by vyvraždil i celé její příbuzenstvo. To nemohla dopustit, kvůli jejich ochraně velmi riskovala.

Jakmile zvíře dopadlo na zem, jako by se z jeskyně ozvala ozvěna jeho řevu, jen zněla mnohem slaběji. Inis neodpočívala po boji dlouho, zvedla svůj meč a pomalu se vydala tam. Našlapovala tiše a opatrně, každou chvíli očekávajíc nebezpečí. Jeskyně byla temná, ale jak hlouběji postupovala do jejího nitra, všimla si, že na stěnách se míhají odlesky nazelenalého světla. Musela tam být voda a ještě nějaký východ! Opravdu se před ní zanedlouho objevilo malé jezírko, nad kterým bylo puklinou ve skále možno spatřit oblohu. A nebylo tam pouhé jezero. Opodál se ve velkém hnízdě choulilo dračí mládě a neustále jakoby tiše naříkalo.


´Copak ty tu děláš?´ podivila se v duchu. Inis nikdy neviděla mladého draka, ale něco málo o nich četla. Byl tak zvláštní a nevinný. Vůbec nevypadal tak nebezpečně, jako jeho matka. Neměl ještě tak tvrdé kostěné šupiny ani silný ocas. Vypadal velice mladě, řekla by, že snad jen na pár týdnů. Byla jím ohromena a nepozorností zavadila čepelí o skalní výběžek. Jakmile to drak zaslechl, okamžitě zpozornil a ztichl. Schoulil se ještě více a snažil se schovat za kameny. Dívka ucouvla za skálu a drak jí zmizel z očí. Přemýšlela, co bude dělat dál. Draka by nemohla jen tak bezcitně zabít a kdyby ho tu nechala, nejspíš by ho nic jiného, než smrt nepotkalo.


Stejně opatrně z jeskyně vyšla a hledala svůj batoh. Našla ho až daleko pod stromy. Ležel tam pod smrkem stejně tak, jak ho odhodila, když na ni zaútočila dračice. Vzala ho a šla zpět k jeskyni. Vytáhla malou skleněnou lahvičku, přistoupila k dračí tlamě a zachytila do ní jed stékající ze zubů mrtvoly. Když se správně upraví, může být i velice účinným protijedem nebo léčivem. Pak z pouzdra vyňala tesák a z ocasních ostnů seškrábala perleťový povlak do své misky. Vše poté pečlivě uložila do batohu. Později, až bude mrtvola starší, se sem vrátí a ostny i zuby si vezme celé. Byly docela cenné a Inis věděla, kde je prodat. Divoká zvířata ji o trofeje nepřipraví a lidé o tomhle místě neví. Vždy totiž cestovala sama a pěšky- dostala se tak na místa člověkem dosud nespatřené.


Chvíli se přehrabovala v batohu, až konečně našla dlouhé silné lano. Uvázala na něm pevnou dvojitou smyčku a vydala se zpátky do jeskyně. Pomalu se připlížila k drakovi. Ten z ní celou dobu nespustil oči a postupně couval do rohu jeskyně. ´Asi jsem se zbláznila!´ pomyslela si Inis, když se s nastavenou smyčkou vrhla proti dráčkovi. Rychle k němu skočila a smyčku mu zatáhla okolo tlamy. Překvapilo ji, jak jemné a studené má šupiny. Druhou část lana omotala kolem krku a svázala mu nohy. "Necukej sebou, dráčku, buď chvíli v klidu a hlavně žádné hlouposti...!" Inis se stále tiše mluvila, aby se mládě uklidnilo. To sebou silně škubalo, ale po chvíli se opravdu zklidnilo. Okolo byl najednou takový klid, že slyšela jak rychle mu tluče srdce. Všimla si, že jeskyně potemněla, venku už se stmívalo.


Ten den už ulovila dva zajíce, ale po náročném boji byla opravdu vyhládlá. Dráček se schoulil opět v hnízdě a Inis si šla pro své věci před jeskyni. Tam sebrala svůj luk a chvíli vyčkávala s připraveným šípem. Zanedlouho na obzoru zpozorovala káně. Zvedla luk, natáhla tětivu, chvíli mířila a pak vypustila šíp. Jako obvykle neminula, dravec za několik sekund dopadl na zem pár metrů před Inis.


V jeskyni rozdělala oheň a na něm opékala maso. Koutkem oka stále sledovala draka a měla připravenou ruku na meči. Dráček na oplátku stále sledoval ji a oheň se mu krásně odrážel v očích. Když dopekla maso, mládě si tiše odfrklo. Inis snědla jen káně a jednoho zajíce. Druhého vzala a pomalu přistoupila k drakovi. Opatrně k němu natahovala ruku. Drak ji bez přestání sledoval, ale nevypadal podrážděně. Když se ale dotkla jeho tlamy, trhl do strany. Dívka se lekla, ucukla rukou a u krok ustoupila. Drak si všiml jejího pohybu a jakoby chtěl napravit svou chybu. Sklonil hlavu a natáhl ji blíže k Inis. Ta se ho trochu bála, nevěděla, co od něj může čekat. Neváhala ale dlouho a opět k němu zkusila pomalu natáhnout ruku. Tentokrát dráček napjatě vyčkával a ani se nepohnul, když se ho Inis opět dotkla. Přejela mu po jeho hladkých šupinách na hlavě. Oba se navzájem hypnotizovali očima. Inis jím byla naprosto fascinovaná. Přestala hladit draka a začala mu povolovat uzel kolem tlamy. Drak vycítil svou příležitost a nakláněl se tak, aby mohla dobře povolovat smyčky. Potom se ani nepohnul. Oba vyčkávali, co udělá ten druhý. První se pohnula Inis. Pomalu ucouvla dále od draka a zajíci, kterého stále držela v ruce, urvala stehno a hodila ho před draka. Drak okamžitě natáhl krk aby na něj dosáhl. Takto mu Inis naservírovala i zbytek zajíce. Dráček jí za to byl vděčný. Tu noc spala Inis velmi neklidně a pořád se budila, aby zkontrolovala draka. Ten byl přivázán na druhém konci jeskyně opět se svázanou tlamou, ale ona nikdy nemohla vědět, co udělá.


Vstávala již za brzkého rána, aby sobě i drakovi ulovila něco k snídani. Tentokrát se ho při krmení už tolik nebála. Inis stála blízko něj a potravu mu házela na zem do hnízda. Byl opravdu nenasytný. Po jídle se ho zase snažila pohladit. Byl bázlivý, ale už ne tak vyděšený, jako včera. Drak si na Inis překvapivě rychle zvykal. Byl hladový a poznal, že ona je jediná, kdo se o něj postará.


Po několika dnech krmení dráčka v jeskyni se Inis rozhodla, že by měla jít na jiné místo. V blízkém okolí už bylo zoufale málo lovné zvěře. Drak toho opravdu hodně snědl, na to jak byl malý. Odvázala lano, které měl okolo krku a vzala ho pevně do rukou. Už pár dnů mu neuvazovala lano přes tlamu, mohl na ni tedy kdykoliv zaútočit. Inis jakoby ale podvědomě cítila, že tohle by jí drak nikdy neudělal. V brašně u pasu měla několik posledních kusů syrového masa, které postupně dávala drakovi a táhla ho z jeskyně. Před jeskyní ho nechala volně stát. Věděla, že drak nikam neuteče. Trochu se ale mýlila. Když se do jeskyně vracela pro své věci, drak se s kňouráním otočil a šel za ní. To Inis opravdu potěšilo. Drak si uvědomoval, jak je na ní závislý. Vrátila s k drakovi a podrbala ho na hlavě. Před jeskyní Inis sundala drakovi ohlávku a společně, bok po boku vyrazili do krajiny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 30. července 2017 v 9:21 | Reagovat

Supr vyprávění, líbí se mi ten detailní popis scény, fakt se to povedlo. Jen bych si dala pozor na volbu slov, v jednom odstavci se ti častokrát zbytečně opakuje a ruší to pak plynulost - třeba jeskyně, jeskyně, jeskyně nebo batoh, batoh, to je pak lepší nahradit zájmenem, aby to nebylo v každé větě.

2 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 30. července 2017 v 9:31 | Reagovat

[1]: Díky za připomínku ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama