Jak jsem se dostala někam, kde být nechci, ale hodlám toho využít!

5. prosince 2016 v 19:09 | Monica Hell |  Anima Mea
Dnes vám něco povím o sobě, mé škole a nové práci, se kterou jsem nadmíru spokojena. Což mi plně kompenzuje nadměrnou nespokojenost s onou školou.

Již třetím měsícem jsem oficiálně vysokoškolačkou. Ještě v září jsem nastoupila na VŠ chemicko-technologickou v Praze. Nezvyk na pražské ovzduší provedl své a já pár týdnů po nástupu do školy na více než jen pár týdnů onemocněla angínou, kterou jsem v životě netrpěla.

Absence ve škole a šok z naprosté změny způsobu výuky se projevily velmi rychle. Mimo to jsem za těch pár týdnů dospěla k názoru, že školu jsem si vybrala naprosto špatně. Dala jsem na rady a přání rodičů a šla jsem studovat chemii.
K chemii jsem se dostala díky gymplu, kde jsem z ní "chvályhodně" odmaturovala a kde mě měl chemikář velmi rád a nadržoval mi. On totiž moc lidi rád neměl a tak oblíbenost u něj byla neobvyklá, ale zato skvěle odměněná. :D

Rodiče mi radili, ať jdu na VŠCHT, když mi to tak šlo a zajímalo mě to. Navíc je to prestižní škola a kvůli tomu jsem ji tedy upřednostnila před zemědělkou v Budějovicích. Rodiče to se mnou mysleli dobře, chápu, že mi tím chtěli "zajistit" pohodlnou pracovní pozici.

Jenže ouha! Na této škole mi došlo, že opravdu nechci pracovat v laboratoři a zkoumat reakce peroxidu vodíku s vínanem sodnodraselným… Chemie mě nebaví ani nezajímá, tím pádem ani nejde.

Co mě tedy baví? Ruční práce, to vím už dávno. Ale za celou dobu jsem se neodhodlala věnovat se něčemu v oboru naplno. Následovala jsem sen rodičů o tom, že budu skvělá inženýrka s platem 50 000,- čistýho minimálně. Ideálně k tomu aby mým partnerem byl doktor s obdobným, klidně i vyšším platem.

Vždy mě bavilo vyrábět…cokoliv. :-) Poslední léta jsem se hodně zaměřila na zdokonalování se v pečení převážně sladkých, ale i slaných děl. Říkám děl, protože pro mě to jsou díla umělecká. Já se vyřádím na designu a přitom to je užitečná věc. Nejraději peču pro přítele, protože doufám, že alespoň trochu přibere. :D Opravdu by to potřeboval…

Zatím co trávím čas v Praze a jediné, co mě se školou spojuje je bydlení a tělocvik- lukostřelba, našla jsem si úžasnou brigádu. Jsem tu sice jen týden, ale jsem opravdu spokojená.

Pracuji jako pekařka- cukrářka v bezlepkové pekárně Babiččina spíž. Je tu krásné prostředí, skvělé zákusky a nejen to. Peče se tu vždy něco nového. Od koláčů, dortů, slaných quichů, přes bagetky, polévky, až po sušenky a teď i cukroví. Můžete zde sehnat i různé základní suroviny, jako je bezlepková mouka anebo třeba i domácí karamel.


























Naučím se tu spoustu nových věcí. Každé ráno mě čeká krájení koláčů a zákusků, plus nějaký ten úklid a pak se vždy něco tvoří. Dělám tiramisu, připravuji bagety k pečení a pak některé plním různými pomazánkami a podobně.


Teď hodně zdobím perníčky do vánočních balíčků. V tom mě má zaměstnavatelka obdivuje- mě to totiž baví, zatímco jiní by se k tomu museli nutit. Nazdobila jsem například celý perníkový Betlém, který můžete shlédnout ve výloze.




Nedělám pouze s potravinami. Aranžovala jsem část výlohy, nebo balila sklenice karamelu, aby se krásně vyjímaly jako vánoční dárečky.

Jsem velmi ráda, že jsem našla takovouhle brigádu. Nasbírám tu spoustu zkušeností a využiji i svého talentu a vášně.
Pro mě je ideální práce taková, kde budu moct pracovat rukama (ale ne zas tak moc, ať se nepředřu =P) a zároveň budu používat hlavu, nad něčím musím přemýšlet a vymýšlet. Nerada bych, aby mi mozkové závity zakrněly.

P.S.: Tak trochu jsem si dokonce vysnila vlastní kavárnu s barem. Přes den kavárna, přes noc bar. :D Spát nemusim! :D



* * * * *


Co jsem zažila o prázdninách? Mrkněte na Špinavou Sázavu a Skotské hry. ;-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. prosince 2016 v 19:26 | Reagovat

Jsi fakt šikovná holka, laboratoři by Tě byla škoda... :-)

2 Eliss Eliss | Web | 5. prosince 2016 v 19:31 | Reagovat

Obdivuji tě, já bych zase na ruční práce neměla trpělivost :-)

3 Lenny Lenny | Web | 5. prosince 2016 v 19:53 | Reagovat

Moc ti fandím! Mě sice vysoká (filda) bavila, ale těsně před dokončením jsem pochopila, že to nikdy dělat nebudu. Teď dělám samozřejmě úplně mimo obor a mimo jiné mě taky moc baví dělat rukama - to by do mě rodiče určitě neřekli, že jednou budu pomáhat na stavbách (!) a budu tam spokojenější a budu odtud nosit víc peněz než kdybych zůstala v oboru. Kdyby mě dali rovnou na učňák, mohla jsem na té stavbě dnes dělat mistra... (i když - už ho občas dělám i bez toho učňáku, jen nemůžu mít oficiální živnosťák na zedníka, pouze na pomocné zednické práce), jenže na to jsem měla moc dobré známky, žejo. Tak vydrž u toho, co tě baví, zlepšuj se v tom a ty sny ti jenou vyjdou...

4 m. m. | E-mail | Web | 5. prosince 2016 v 20:16 | Reagovat

Ten dort s ořechama! To chci :) <3 Na nevhodnou školu vleze kdekdo. Většina lidí dneska jde studovat spíš proto, že se to od nic čeká, nebo že nemají lepší nápad, než že by je ten obor vážně zajímal. Máš obrovský náskok a bonus v tom, že sis to uvědomila a přiznala, a to ještě tak brzo :) A že máš hned něco jiného skvělého, čím to nahradit, to taky každý nemá. Talent a chuť do pečení jsou náhodou super, určitě bych sledovala tuhle cestu.

5 Katrin Katrin | Web | 5. prosince 2016 v 21:50 | Reagovat

Máš tu výhodu, že už jsi zjistila, co tě baví. Věnuj se tomu, kdy můžeš, přidá ti to na spokojenosti s životem. A co víš, jestli ti chemická škola nepomůže posunout se dál ve tvém koníčku, třeba při míchání nebo tvorbě jedlých barviček :)

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 21:03 | Reagovat

Tož také jsem studoval vŠCHT...ono k svému se člověk dostane vždy, je tam i potravinářská chemie, tak se to snad může i zúročit... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama