Prosinec 2016

Valhalla a Vánoční trhy

19. prosince 2016 v 12:12 | Monica Hell |  Anima Mea
Jednu sobotu jsem s přáteli vyrazila na výlet k našim soudruhům ze západu. Naplánovala jsem jednodenní výlet zahrnující návštěvu památníku Valhalla v Donaustaufu a dále Vánoční trhy v blízkém Regensburgu.

Jako jediná z celé naší čtyřčlenné skupinky jakš takš ovládám jazyk německý, tedy veškerá komunikace byla na mě. A jelikož jsem před několika lety Regensburg navštívila, dělala jsem i práci průvodkyně.

Vyrazili jsme za časného dopoledne z Plzně a už za dvě hodiny se nám naskytl ohromující pohled na vršek, kde se tyčil ohromný chrám. Jednalo se právě o Valhallu.




Je to přesná kopie Athénského Pantheonu, s tím rozdílem, že vypadá jako nový. Byla vytavěna v první polovině 18. století a jsou v ní umístěny busty významných Germánů.





Zevnitř chrám už nevypadal tak velký, pravděpodobně měl opravdu tlusté stěny. Nacházely se tu ale opravdu krásné sochy. Zaujali mě spíše andělé a kamenná křesla, než busty slavných lidí, které neznám. :-D










Z chrámových ochozů a množství schodů byl nádherný výhled na mohutný Dunaj dominující okolní krajině.





Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme dále do města. V Regensburgu se naší první zastávkou stal obyčejný obchod Real, kde jsme nakoupili, co jsme mohli. Mají tu kvalitnější zboží, než u nás v Čechách.

Kupodivu se kousek od centra, na ostrově uprostřed Dunaje, nachází neplacené ani časově omezené parkoviště, kde jsme i my zanechali auto. V historickém centru jsme navštívili dva trhy- na Neupfarrplatz a Heidplatz. Dále jsme si prohlédli různé památky, jako například katedrálu sv. Petra, zámek Thurnů a Taxisů, kamenný most, starou kapli, nebo baziliku sv. Jimrama.










Celkově nás trhy bohužel zklamaly, neboť jsme je čekali mnohem rozsáhlejší. Jelikož byl zrovna víkend, bylo tam také moc lidí.

Zpátky do českých krajin jsme se vydali až k večeru a ještě týž den jsme kvůli porovnání zabrousili na Plzeňské trhy. Jelikož byl večer a všude se zaíralo, bylo zde již málo lidí. Ku potěšení mužské části naší skupiny se ale stále pekly klobásy. Jen já jsem si ji nemohla nic vykovat u kovářů ve výhni. :-)

Jak jsem se dostala někam, kde být nechci, ale hodlám toho využít!

5. prosince 2016 v 19:09 | Monica Hell |  Anima Mea
Dnes vám něco povím o sobě, mé škole a nové práci, se kterou jsem nadmíru spokojena. Což mi plně kompenzuje nadměrnou nespokojenost s onou školou.

Již třetím měsícem jsem oficiálně vysokoškolačkou. Ještě v září jsem nastoupila na VŠ chemicko-technologickou v Praze. Nezvyk na pražské ovzduší provedl své a já pár týdnů po nástupu do školy na více než jen pár týdnů onemocněla angínou, kterou jsem v životě netrpěla.

Absence ve škole a šok z naprosté změny způsobu výuky se projevily velmi rychle. Mimo to jsem za těch pár týdnů dospěla k názoru, že školu jsem si vybrala naprosto špatně. Dala jsem na rady a přání rodičů a šla jsem studovat chemii.
K chemii jsem se dostala díky gymplu, kde jsem z ní "chvályhodně" odmaturovala a kde mě měl chemikář velmi rád a nadržoval mi. On totiž moc lidi rád neměl a tak oblíbenost u něj byla neobvyklá, ale zato skvěle odměněná. :D

Rodiče mi radili, ať jdu na VŠCHT, když mi to tak šlo a zajímalo mě to. Navíc je to prestižní škola a kvůli tomu jsem ji tedy upřednostnila před zemědělkou v Budějovicích. Rodiče to se mnou mysleli dobře, chápu, že mi tím chtěli "zajistit" pohodlnou pracovní pozici.

Jenže ouha! Na této škole mi došlo, že opravdu nechci pracovat v laboratoři a zkoumat reakce peroxidu vodíku s vínanem sodnodraselným… Chemie mě nebaví ani nezajímá, tím pádem ani nejde.

Co mě tedy baví? Ruční práce, to vím už dávno. Ale za celou dobu jsem se neodhodlala věnovat se něčemu v oboru naplno. Následovala jsem sen rodičů o tom, že budu skvělá inženýrka s platem 50 000,- čistýho minimálně. Ideálně k tomu aby mým partnerem byl doktor s obdobným, klidně i vyšším platem.

Vždy mě bavilo vyrábět…cokoliv. :-) Poslední léta jsem se hodně zaměřila na zdokonalování se v pečení převážně sladkých, ale i slaných děl. Říkám děl, protože pro mě to jsou díla umělecká. Já se vyřádím na designu a přitom to je užitečná věc. Nejraději peču pro přítele, protože doufám, že alespoň trochu přibere. :D Opravdu by to potřeboval…

Zatím co trávím čas v Praze a jediné, co mě se školou spojuje je bydlení a tělocvik- lukostřelba, našla jsem si úžasnou brigádu. Jsem tu sice jen týden, ale jsem opravdu spokojená.

Pracuji jako pekařka- cukrářka v bezlepkové pekárně Babiččina spíž. Je tu krásné prostředí, skvělé zákusky a nejen to. Peče se tu vždy něco nového. Od koláčů, dortů, slaných quichů, přes bagetky, polévky, až po sušenky a teď i cukroví. Můžete zde sehnat i různé základní suroviny, jako je bezlepková mouka anebo třeba i domácí karamel.


























Naučím se tu spoustu nových věcí. Každé ráno mě čeká krájení koláčů a zákusků, plus nějaký ten úklid a pak se vždy něco tvoří. Dělám tiramisu, připravuji bagety k pečení a pak některé plním různými pomazánkami a podobně.


Teď hodně zdobím perníčky do vánočních balíčků. V tom mě má zaměstnavatelka obdivuje- mě to totiž baví, zatímco jiní by se k tomu museli nutit. Nazdobila jsem například celý perníkový Betlém, který můžete shlédnout ve výloze.




Nedělám pouze s potravinami. Aranžovala jsem část výlohy, nebo balila sklenice karamelu, aby se krásně vyjímaly jako vánoční dárečky.

Jsem velmi ráda, že jsem našla takovouhle brigádu. Nasbírám tu spoustu zkušeností a využiji i svého talentu a vášně.
Pro mě je ideální práce taková, kde budu moct pracovat rukama (ale ne zas tak moc, ať se nepředřu =P) a zároveň budu používat hlavu, nad něčím musím přemýšlet a vymýšlet. Nerada bych, aby mi mozkové závity zakrněly.

P.S.: Tak trochu jsem si dokonce vysnila vlastní kavárnu s barem. Přes den kavárna, přes noc bar. :D Spát nemusim! :D



* * * * *


Co jsem zažila o prázdninách? Mrkněte na Špinavou Sázavu a Skotské hry. ;-)