Špinavá Sázava a Skotské hry

6. října 2016 v 19:19 | Monica Hell |  Anima Mea
O prázdninách jsme s nejlepší kamarádkou nemohly vynechat tradiční návštěvu chaty v Posázaví. A jelikož jsem se nemohla dokopat k tomu, abych o tom napsala článek, už si moc nevybavuji, co jsme tam komu provedly. :D
Vím ale, že jsme absolvovaly zčásti pěší výlet do Kunic na zámecký hotel Berchtold. O tomto místě jsme se dozvěděly opět díky knize Špalíček výletů (ve které jsou volné vstupenky), kterou jsme s přítelem dost využili na naší letošní "Cestě kolem Čech za 8 dní".

Jednoho rána jsme vyrazily vlakem do Strančic. Tady bylo výchozí místo pro náš dále již pěší výlet. Byla to zkouška orientace, ale obstály jsme a za několik desítek minut jsme odhodlaně pochodovaly po nádvoří zámku-hotelu, kde jsme hledaly hezké místo na oběd. :D


Čas, kdy jsme čekaly na prohlídku, jsme si zkrátily partičkou kulečníku. Bylo to fajn, ale člověk musel dávat pozor, aby tágem neprorazil okolostojící brnění. Pak si pro nás došel průvodce. Mimochodem- byl vážně hezký a my ho měly celého pro sebe, neboť jiní lidé na prohlídce nebyli. :-P
Zámek byla moc hezká stavba. Zajímavé bylo, že majitel ho celý zrenovoval a prakticky znovupostavil z ruiny, a to vše za své peníze. (Bohužel, jeho synové jsou na mě moc mladí. :D :D )
V pokojích bylo vidění vše možné- od strašně starých originálních spisů ohledně zámku, přes výstavu zbraní (které jsme si mohly i potěžkat) až po původní podlahovou krytinu, či sbírku známek.

Po zámku následovaly zahrady plné miniatur mnoha známých českých staveb. Bylo zde možno jít i do podzemí (krypty?) pod zahradní kapličkou, kde probíhala výstava keltských nástrojů, husitských zbraní a dále atentátu na Heydricha.
Po návštěvě zahrady jsme se šly podívat ještě na farmu, kde měli minikozy a uřvaný kachny.


Lány



Červená Lhota


Větrný mlýn Kuželov


Nádraží Střížovice


Památník bitvy u Lipan




Zámek Roztoky u Prahy


Zvonice Hronov


Holašovice


Hrad Orlík


Rozhledna Tanečnice


Telč


Kokořín


Humprecht




Skalní hrad Sloup



Říp


Karlštejn


Trosky


Kost


Kostel v Hrusicích


Památník Šemíka

Další výlet byl vyloženě pěší a čítal něco okolo 14 km. Šly jsme hlavně po keškách. Navštívily jsme pár zřícenin, objevily sršní hnízdo a 6 km jsme s sebou táhly plast do tříděného odpadu, který prostě nebyl k nalezení. (Našly jsme, zahodily jsme. ;-) )

Kamarádka vždy tvrdila, že do Sázavy nikdy nevleze. Souhlasila jsem s ní.. Uznávám, je to špinavej hnus. Při této cestě své tvrzení ale vyvrátila. A já jsem to navíc absolvovala hned několikrát. :D
V plánu naší cesty byl přívoz přes Sázavu. Byl krásný, teplý, slunečný den a na břehu i ve vodě bylo mnoho lidí. Převozník byl na druhém břehu a navíc nahluchlý. Řekly jsme si tedy, že se trochu obeznámíme s terénem dna a zkusíme řeku přebrodit.

Shodily jsme boty, vykasaly kraťasy a šlo se od vody! Zprvu šlo vše krásně, pak na nás ale lidé začali volat a navádět nás každý na jinou stranu. Prý: "Tam ne, tam je proud!" a jiní: "Tudy ne, tam je hloubka." a do toho převozník, který z nás měl jen srandu: "Tam jsou ale pijavice, musíte tudy." A takhle furt dokola.
Já byla již v půli řeky a trochu jsem si ve vodě máchala vyhrnuté kraťasy. Řekla jsem si, že za polovinou už se přece dno musí opět zvedat a šla jsem po špičách dál. Jaký to omyl! Skončila jsem tam po pás a začínala máčet batoh.

Kamarádka už to vzdala, ale já si řekla, že převozníkovi tu radost neudělám, natož abych mu ještě platila. Na břehu jsem shodila mokré kraťasy na trávu, boty přivázala na batoh, tričko s podprdu též shodila a sbalila do báglu, pečlivě utáhla klobouk a opět zaplula do vody.
Bylo to neuvěřitelné, ale u druhého břehu jsem měla vodu po krk!
Vylezla jsem, natáhla na sebe termo tričko (pro tyto účely se skvěle osvědčilo, neboť přestože jsem byla mokrá, odvedlo ode mne vlhkost a samo rychle uschlo.

Co ale čert nechtěl! Když jsem hledala své kraťasy, pohlédla jsem na druhý břeh a... ležely v trávě tak, jak jsem je tam hodila. Takže znova- do skoronaha (do kalhotek) a šup si zaplavat. Na břehu popadnout kraťasy, shlédnout pár blbých pohledů, hrdě se usmát a zase do vody. Tentokrát, když jsem vylézala chtěl mi mou drahou část oděvu sežrat pes a panička na mě měla jen blbý kecy v tom, že se divila, kde mám tričko. Jako by mnou byla pohoršená… Což bylo zvláštní, neboť nedaleko se nějaká dáma opalovala nahoře bez a tahle citlivka se zdála vcelku mladá na to, aby to chápala.

Jako by mi jedno setkání s touto slečnou nestačilo jednou, musela jít s přítelkyní a psy asi o 1,5 km dál, zrovna tam, kde jsme s kamarádkou obědvaly, a já se dosušovala. Jeden ze psů na mě se štěkotem vystartoval a já se fakt lekla, co po mě chce. Slečna neměla ani tolik slušnosti, aby se omluvila, natož psa zavolala k sobě! Jen si s druhou slečnou povídala o tom, jak psíkovi vadí klobouky.





Jednoho pátku za námi na chatu přijeli naši kluci. Druhý den jsme totiž všichni čtyři vyráželi na asi 130 km vzdálený Sychrov, kde se právě konaly Skotské hry.
V Sychrově jsme si našli pěkné místo ke kempování a vyrazili na zámek. Po krátkém vyčkání ve frontě jsme byli vpuštěni do zahrad. Bylo to velkolepé!
Nejprve jsme shlédli připravené zahájení, ve kterém se představili dudáci, tanečníci, Keltové i sokolníci ale hlavně Skoti v tradičních krojích. Pak se rozjel program a na hlavním pódiu se rozehrály první tóny připravené kapely. Při tom jsme si prohlédli sportoviště hodu kládou, kamenem a kladivem, kopu do pytle (zde se dala vyhrát whisky, byla dobrá :D) přehazování pytle a podobně.
Byla zde i výstava veteránů a keltského tábořiště. Náčelník byl fajn chlapík a vážně toho dost věděl. Zkusila jsem si zahrát golf a uznávám- není to líná hra. Pěkně jsem tam rozryla trávník, ale stačilo se trohu jinak prohnout v zádech a najednou míčky lítaly. :D
Zkusila jsem střelbu s dlouhým lukem na 70m a trefila jsem se o pouhé cca 2,3m od cíle.
S přítelem jsme si zatančili irské tance. Ono ne zas tak úplně s přítelem, neboť se jednalo o zásnubní tance- tedy se dříve vystřídali všichni lidé ze vsí, aby se poznali. Takže jsem vlastně tancovala s 25 cizími lidmi. :-)
Bylo zde i pár stánků s kilty, koženými i kovovými výrobky a podobné.
Ukázky sokolnictví mi nějak unikly, ale zato jsem si to 1000x vynahradila. Mohla jsem si totiž jednoho z dravců podržet na své ruce. Myslím, že šlo o nějakého krahujce, ale nejsem si jistá. Bylo by hezké něco takového chovat doma. :D

Po setmění jsem se s přítelem vydala na lov. :D Bylo mi jasné, že z golfu na trávníku musel zůstat zapomenut nějaký ten míček. Běhali jsme tam po louce, s rozestupem jak při pátračce a já šlapala na vše bílé. Nakonec jsem našlápla i na onen chtěný míček. :D Pak jsem se svalila pod strom a koukali jsme na oblohu. Jak jsme tak koukali, tak mravenci kousali... Pěkně jsem zase vyskočila. :D Náladu mi ale nezkazili, měla jsem celkově radost z prostředí festivalu.

Skostké hry se jinak celkově hemžily kilty a spekulacemi o tom, zdali jsou nositelé na ostro, či nikoliv. Hrála skvělá hudba a panovala úžasná a pohodová atmosféra. Jsem pevně rozhodnuta zúčastnit se i příštího ročníku.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama