Máme se rádi, ale brát se nechceme...

17. února 2016 v 19:39 | Monica Hell |  Anima Mea
úvahový text o postoji mladých lidí k manželství

Poslední dobou se čím dál častěji objevují dvojice lidí, kteří spolu žijí jako rodina, ale nejsou ve svazku manželském. Mnohdy spolu takové páry žijí i desítky let a mají potomky. Co je k tomu vede a je to opravdu ta správná volba?

Člověk si v dnešní době nemůže být mnohými věcmi jist. Je vychován tak, aby zbytečně neriskoval a nepouštěl se od složitých situací. Je samozřejmé, že se bojí neúspěchů a aby mu to s partnerem vždy "klapalo". Takhle volný vztah není těžké ukončit, nemusí při něm řešit věci takové, jako je kupříkladu rozvodové řízení. Stejně tak nikdy nemusí obstarávat úřední formality spojené se změnou osobních údajů.


Mladí lidé v podstatě nikdy moc neoplývají penězi a svatba je pro ně drahou záležitostí. Pro pohodlného člověka je mnohem jednodušší zvolit volný vztah.

Já v tom ale zároveň vidím mnoho nevýhod. Bez řešení jakýchkoliv soudních řízení může jeden z partnerů velmi snadno opustit rodinu. Beze všeho může třeba muž opustit matku s dítětem s odůvodněním, že partnerka již není taková, jako bývala a nechce s ní trávit čas ani sdílet prostor. Kdyby byl člověk v manželském svazku, dvakrát si rozmyslí, jestli chce opravdu podstoupit časově i finančně náročné soudní rozvodové řízení. Určitě by neodešel od rodiny kvůli hloupostem, nebo obyčejným neshodám, které jistě patří do každého rovnoprávného vztahu.

Když už jeden z partnerů opustí druhého, nastává složitá situace dělení majetku. Bývalí partneři se hádají, kdo co platil a tím pádem, co komu patří. To samé platí i při rozvodu, ale tam na správný průběh rozdělení dohlédne soud.

Dalším problémem volných vztahů jsou příjmení dětí. Buď se potomek jmenuje po matce či otci, nebo má dvě příjmení.
Určitě je každého osobní věc, jaké formě soužití dá přednost. A´t už zvolí manželství nebo život "na psí knížku", je důležité, aby souhlasili oba partneři.

Já rozhodně stojím o život v manželství. Myslím, že tak budu vnímat svou budoucí rodinu jako úplnou. Nelíbilo by se mi, aby se naše děti jmenovaly jinak, než jeden z nás. Přijde mi to, jako by pak dítě patřilo jednomu z partnerů. Dvě příjmení jsou moc- když se má potomek podepsat, může mu vadit, jak dlouhé to je. Když by se pak v dospělosti rozhodl žít s partnerem také ve volném vztahu, měli by děti, které by mohly nést až čtyři příjmení naráz.


Myslím, že člověk v manželském svazku nemá tak velké sklony k nevěře, neboť silněji cítí závazek ke svému partnerovi. Zle se domnívat, že zvýšení nevěry v posledních letech má na svědomí právě trend volných vztahů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Profesor Hagrid Profesor Hagrid | Web | 17. února 2016 v 19:58 | Reagovat

Hmm něco na to bude... :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. února 2016 v 20:02 | Reagovat

Já bych až tak úplně nesouhlasila s tím názorem o nevěře :-)
Ve chvíli, kdy můj manžel dostal papír o tom, že jsem zákonně jeho, začal se podle toho chovat.
Obratem začal předvádět žárlivé scény a já nemohla ani na nákup, neboť u nás v supermarketu pracoval prodavač. A bylo fuk, že je orientován stejně, jako já, na kluky...
Vzít děti na pískoviště taky nepřipadalo v úvahu, neboť tam chodí s dětmi i tatínkové...
A ač jsem byla vzorná manželka, situace byla neúnosná a já raději podala žádost o rozvod...
A znám i spoustu manželství, kde to bylo naopak. Papír = jistota a hurá, můžem si zahýbat, máme svý jistý...
Já už jsem deset let ve vztahu "na hromádce" a nějaký papír mi nechybí. Nejmladší má jméno po tátovi, ti starší mají stejné, jako já, z manželství...
Mimochodem, z manželství jsem odešla s pár hrncema, které jsem měla "zapůjčené" od maminky a s válendama, které jsem si do společné domácnosti přivezla. Všechno ostatní jsem nechala manželovi, včetně bytu, který jsme za manželství získali díky jeho rodičům.
A v případě rozchodu s mým přítelem si prostě každý vezmem své.
Ale všechno je o člověku. Jak věrnost po složení manželského slibu, tak dělení majetku v případě rozchodu/rozvodu...

3 Elle Elle | Web | 17. února 2016 v 21:08 | Reagovat

Článek je to vskutku k zamyšlení a již o tomhle tématu bylo mnoho článků napsáno.

Nemyslím si spoustu z toho, co jsi tady uvedla.
Dle mého je volný svazek těžší, než být v manželství, už jen proto, že máte tu možnost se sebrat a jít o dům dál, bez různého tahání a papírování. A když partner zůstává, i když jsou problémy ve vztahu - o to víc roste hodnota povahy člověka - pro mne, se kterým jsem v tom volném svazku.
Příjmení a další krajně pošahané blbosti, které lidi řeší, jako společné jmění, hypotéka atd. jsou v dnešní době krajně špatně nastaveny a je to pouhá buzerace dvou lidí, kteří spolu pouze žijí a nejsou sezdaní.

Manželství, jako instituce, je už pouhý výdobytek lidí, co mají vážně prachy na utrácení. Manželství a být v manželství je k ničemu, pokud dva lidé mají mozek a mají se vážně rádi, není nutné být v manželství.

Jako úvaha je to zajímavé téma.

4 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 25. února 2016 v 14:54 | Reagovat

[2]: [3]:
Určitě máte obě dvě pravdu. Hodně záleží na člověku, se kterým žijete. Takhle by se vlastně dalo vyjmenovat bezpočet kladů i záporů, jak manželství, tak "hromádky". Takže nakonec se stejně nedá jednoznačně určit, co je lepší. Je to opravu každého rozhodnutí, podle jeho preferencí. Musíme doufat, že se vztah povede :-)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. března 2016 v 9:47 | Reagovat

Hm, ono jde asi o to, že když se moje babička v devatenácti hned po střední a těhotná vdala za mýho dědu, tak tim jí skončil život :-D Je teď celý život trochu hloupá a především...úplně finančně závislá na mém dědovi, i když celý život pracovala. Jenže...k čemu potřebuju být finančně gramotná, když to za mě celej život zařizoval manžel, žeano. Proč bych měla rozumět čemukoliv jinýmu, když to za mě zařizoval manžel.
Ne, díky. Takhle fakt nechci dopadnou...

Manželství je zbytečný. Naprosto. Nepotřebuju papír k tomu s někým být. Nemluvě o tom, že když chce někdo rituál, tak si ho má udělat sám, protože nikomu jinýmu do toho nic neni. Navíc, když je toho dost, tak se prostě zvednu a odejdu. Finito!

Jo a děti by se měli jmenovat po matce (Taky další věc...někoho si vezmu a s nim i jeho jméno? What? Proč ne on moje? A proč vůbec něo takovýho...nechápu). Židi to maj zařízený nejvíc rozumně.

6 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 15. března 2016 v 10:00 | Reagovat

Ono vždycky záleží na lidech, já jsem osobně nastavená tak, že mám ráda různé symboly a rituály - jinými slovy svatbu určitě jo. Pro mě symbolizuje právě ono přijetí závazku, něco jako veřejně prohlásit - s tímhle člověkem chci být a beru to vážně, tudíž nezdrhnu při prvním problému. Samozřejmě nejsem tak pitomá, abych věřila, že mi manželství zaručí, že muž opravdu nezdrhne při prvním problému. Jak říkám, pro mě má svatba obrovskou symbolickou hodnotu - ale nemusí to tak vnímat každý a já to nikomu nevnucuju.
Vdaná nejsem, ráda bych, ale najít chlapa, který by se na to díval stejně, je problém...

[5]: S těmi příjmeními to není tak jednoznačné, jak píšeš. Dnes máš možnost si po svatbě nechat své původní, případně si k němu přidat to manželovo a používat obě. Tohle už nám feministky vybojovaly;-) Znám spoustu žen, co to takhle vyřešily, je to obvyklé hlavně u vědkyň a umělkyň, které se proslavily pod svým dívčím jménem a tak si ho nechtějí měnit. To jim ale nijak nebrání být vdané. Sama bych o to nestála, ale to je čistě estetická záležitost, moje příjmení se mi nelíbí.

7 Normandie Normandie | Web | 15. března 2016 v 10:05 | Reagovat

Já s tím taky nesouhlasím, asi proto, že právě z těch důvodů, jak jsi vyjmenovala, budu žít s přítelem raději na "psí knížku". Za prvé, sbalit a odejít může kdykoli i v manželství - nastěhuje se k mamince, k nové přítelkyni a potom se potkáváte jen na soudech. Pokud tam ani jeden netropí scény, během měsíce jste rozvedeni. Za druhé, jak už psala některá nade mnou - chlap se ve chvíli, kdy zjistí, že už mu ta "jeho" vlastně nemůže moc utéct, zpohodlní a podle toho se tak chová. A za třetí, mě osobně svatba nic moc neříká - týdny plánování, které nás stojí čas a prachy, během jednoho dne odbyto a co dál? Nic...svatba je vrcholem (krom dítěte asi)a potom se skoro nic neděje, vztah se nikam neposouvá. Takže aby se mladí lidé brali ve 20 letech je podle mne dost blbost. Znám kamarádku, která chtěla bejt nutně v manželství a nutně musela mít dítě, a teď je nešťastná.

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 15. března 2016 v 11:02 | Reagovat

Nevěřím, že kdybych se vdala a můj muž se rozhodl opustit mě, naše děti, společné hrnce a zásoby dobré krmě...že by ho nakonec zlomilo nějaké zdlouhavé papírování. To spíš ty hrnce...:)

9 faun faun | E-mail | Web | 15. března 2016 v 11:05 | Reagovat

[5]: Nikdo ale přece neříká, že když já jako ženská rozumím bankovnictví a umím v hlavě počítat, že musím nechat všechno vyřizovat muže a sama budu třeba jen zakládat výpisy z bank do šanonu. Já umím počítat, on zase má talent obíhat a vyjednávat na úřadech, paráda, poradíme se spolu doma a v klidu, co nám přijde nejlepší a podle toho každý vyřídí to, v čem se orientujeme. Nevím, proč lidi dochází k názoru, že s manželstvím se jeden stává člověkem o 100% víc a jedna je nesvéprávná pipka, co vaří a přebaluje zadky. Není to nic feministického, ale snad rozumného a logického.
Nikdo taky neříká, že se žena musí vždy jmenovat podle manžela. Moje matka třeba nechtěla být Moričová a tak se tatík hodně rád přejmenoval podle mojí mámy. Jmenuje se tak dodnes i 20 let po rozvodu a vůbec mu to nevadí. 8-)

Muž byl celkem slušný hajzlík a děvkař, ale až když potkal mě, sám od sebe se rozhodl, že mu to stačilo a sám od sebe mě o ruku požádal. To, že jsem mu dala ruku na čelo a místo odpovědi se ho zeptala, jestli není nemocný, je celkem vedlejší. Ani jednou mě nepodvedl a to jsem ho několikrát sama posílala za jinýma, když jsem vypadala (a cítila se) jako asexuální velryba. Říká, že by nemohl, protože by nepodvedl jenom mě, ale i dítě, napůl sebe.

Lidi se asi nejvíc bojí zodpovědnosti, ale je na to v dnešní době v reálném životě vůbec místo? Co všechno se dneska dělá už třeba jen na podpis a občanku?! Mám pocit, že pro mnohé je jednodušší v jednu chvíli ze sebe dělat pány svých životů a povídat o tom, jak mohou být s kým chtějí a dělat co chtějí. A v druhou chvíli být raději těmi, kdo s tím nápadem nepřišel, kdo byl ukecán a kdo se tak omylem... místo toho nesení odpovědnosti. ;-)

10 Joina Joina | Web | 15. března 2016 v 11:29 | Reagovat

POdle okolí jsem zjistila, že svatbu nechtějí spíš kluci, každá holka ano, ale kluk ne. Taky toužím po manželství, ale pravý se nenašel a jestli vubec někdy ano. Kdybych měla dítě určitě až po svatbě. A když lidi žijí bez sňatku příjde mi to takové divné. Třeba si mohou zkusit žít rok, či pul rok jestli by jim to klapalo a jestli to  pujde dobře tak bě měla být svatba.

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 15. března 2016 v 11:29 | Reagovat

Souhlasím s tebou. V uzavření manželství je obsažena odpovědnost a dobrá vůle zůstat s daným partnerem až do smrti jednoho či druhého. Je to dobrovolné zavření zadních vrátek, která by podle mě do žádného trvalého vztahu (natož s dětmi) neměla patřit, protože když už se jednou rozhodnu, tak ať už se teda rozhodnu - s veškerou svojí svobodou a zodpovědností. Je to do určité míry záruka toho, že se budoucí obtíže budou řešit konstruktivně a ne jen prostě rozchodem. A tak by to mělo být.

12 Silwiniel Silwiniel | Web | 15. března 2016 v 12:10 | Reagovat

Já se budu vdávat v srpnu. Manželství pro mě i pro mého snoubence má význam - říkáme si tím, že to spolu myslíme opravdu vážně, že spolu chceme žít "dokud nás smrt nerozdělí" a problémy ve vztahu řešit a ne se jen hned rozejít. Neodsuzuji lidi, kteří spolu žíjí na hromádce, když jim to tak vyhovuje, ale bála bych se, že ten druhý má stále otevřená zadní vrátka, aby mě mohl bez problémů opustit, jakmile by se mu zachtělo. Nevidím důvod, proč se nevzít, když se lidi milují a plánují společnou budoucnost. Rozhodně bych nechtěla řešit to, že děti mají jiné přijímení než já.

13 Lenin Lenin | 15. března 2016 v 12:40 | Reagovat

U bezdetnych paru zivot na psi knizku chapu. Delala bych to stejne. Ja se vdala kvuli diteti - otehotnela jsem neplanovane, mlada, nezajistena a dohoda znela, ze si dite nechame, ale vezmeme se. Jednoduse proto, aby mi - kdyz se rozejdeme - neco zbylo a mohla jsem manzela oskubat o polovinu majetku. :-D Oba jsme sli k oltari s tim, ze je to formalita z financnich a majetkovych duvodu.

Myslim, ze v rodinach s detmi by se rodice sezdat meli. V rodinach bez deti je to fuk. Svatba pro me neni vec potrebna k lasce, a kdyz me bude protejsek stvat, opustim ho, i kdyz to bude stat nejaky behani a papirovani. Takze tak.

14 Vikina Vikina | 15. března 2016 v 12:51 | Reagovat

Tak já jsem ještě "pod zákonem", takže mě se to netýká vůbec :D , ale chci se vdát.  Jsem velmi nedůvěřivá, a takhle budu mít jistotu, že mě má opravdu rád. Některé ženy (většinou silně věřící apod.) se řídí heslem "až po svatbě". Chtějí mít prostě tu jistotu, že to bude s někým, kdo o ně skutečně stojí. Každý člověk na to má svůj názor a každému vyhovuje něco jiného. Ať už se rozhodnou tak či onak, důležité je aby si rozuměli, milovali se a důvěřovali si. :-)

15 Amia Amia | E-mail | Web | 15. března 2016 v 13:22 | Reagovat

Odcházení ze vztahu je emocionálně těžké stejně, z manželství je to težší kvůli administrativě. Jo, v manželství si spíš rozmyslíš, jestli ten vztah chceš opravdu ukončit, na druhou stranu ale hodně lidí setrvává ve svazku, protože ,,se to tak má" (kvůli dětem, rozvod je společensky špatné, rozvod je drahý...) a ani jeden pak není šťastný. A ani ty případné děti.
Když směřuje ke konci volný vztah, partneři mají podle mě větší vůli s tím něco dělat. I kdyby jen proto, že to odcházení je mnohem lehčí než z manželství.

Ono protě každému co jeho jest, já vidím manželství i volný svazek fifty fifty, co se týče výhod a nevýhod.

A neodpustím si technickou :-)
Dvě příjmení je u nás docela těžké získat, jediný důvod je myslím jen ten, že se rodiče jmenují různě a při rozvodu/uzavření manželství. Dvě příjmení jsou také maximum, víc nemůžeš mít, stejně jako jmen. Celkově totiž s českým občanstvím můžeš mít max. tři jména, víc prostě nepovolí.
Zajímala jsem se o to a vím to moc dobře ;-)

16 Amia Amia | Web | 15. března 2016 v 13:24 | Reagovat

Ps: vlastně, když o tom tak přemýšlím, získat jiné či druhé příjmení není těžké, problém je s křestními.
Takže i lidé a hromádce mohou mít stejné příjmení, kdyby jim šlo jen o tohle. Stálo by to méně úředního běhání než svatba

17 Naervon Naervon | 15. března 2016 v 14:16 | Reagovat

Pokud vztah drží pohromadě leda nechuť podstoupit rozvodové řízení a dělení majetku, je něco hodně špatně, ať už by vztah byl s prstýnkem či bez.

Respektuji tento názor, ale přijde mi dost... starosvětský. Každý vztah je o lidech, a svatba je zejména pozůstatek předchozích časů - pokud to funguje, je úplně jedno, jestli jsou lidi někde oficiálně zapsaní či ne. Pokud nefunguje, ani farář nic nesvede. A ze zkušenosti ze svého okolí vím, že partner okroužkovaný ztrácí potřebu se snažit a vztah pěstovat. Své má přece jisté.

18 hedd hedd | Web | 15. března 2016 v 14:31 | Reagovat

Já mám na svatby (potažmo manželství) takový rozpačitý názor.. Na jednu stranu ano, na druhou ne, na třetí jsem někde mezi. Někdy mám pocit, že právě svatba (ten papír) je to, co dlouhotrvající pěkný vztah snese do nenávratných hlubin.
Mám ale jasno v tom, že pokud svatbu, tak pohanskou - "Dokud láska trvá". :-)

19 veri-art veri-art | Web | 15. března 2016 v 15:41 | Reagovat

Zajímavý článek, zrovna včera jsme o stejném tématu diskutovali s mamkou a sestrou. Ony mají názor ten, že v dnešní době ani svatbu lidi nepotřebují, že jsou to zbytečně vyhozené peníze. Nevím, kdy sestra přestala toužit po svatbě, ale asi to bylo proto, že její přítel už pár let nemá práci a jen občas si sem tam něco přivydělá....No, já svatbu vidím jako něco krásného a nemusí nutně stát 100 tisíc. Klidně by mi stačilo jen mé a partnerovo oblíbené místo, rodina a bylo by to :)

20 Illumináti Illumináti | Web | 15. března 2016 v 16:01 | Reagovat

8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-) much svatby

21 Nějaká Ufounka Nějaká Ufounka | E-mail | Web | 15. března 2016 v 16:43 | Reagovat

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli vůbec svatbu chtít budu (pokud bude s kým, samozřejmě). Svatební obřad jako takový je celkem žrout peněz, ale pro romantické dušičky ok. Co se týče soudní/právní stránky věci, je to dvousečná zbraň. Dokud žijí manželé spolu, přináší to spíše výhody, ale při rozvodu se to může obrátit proti nim.
Co se týče těch jmen - představ si, že se vezmou dva lidé se dvěma příjmeními a jejich dítě (4 příjmení) si vezme někoho se čtyřmi příjmeními (tedy dítě bude mít 8) a jejich dítě někoho s osmi (=>dítě 16) a pak s 16(=>32)...
Ať žije exponencialita! :D

22 Černý Anděl Černý Anděl | Web | 15. března 2016 v 16:58 | Reagovat

Jo, to je pravda.
I já jsem pro manželství, když už děti, tak ať vyrůstají v úplné rodině. Někdy sice ani to manželství vztah nezachrání. Máma říká, že se lidé ženou do neštěstí, když se berou. Jenže to je věc názorů.

A navíc, svatbu si přeji od malička.:-D

23 Z Marsalkova Z Marsalkova | Web | 15. března 2016 v 17:47 | Reagovat

Vdavala jsem se nedavno,v 26 letech. Z meho okoli jsem jedna z prvnich mladych pani. Nemusela jsem, chtela jsem, oba jsme chteli. Svatba neznamena nic a zaroven znamena mnoho a kazdy si tak vybere ten svuj pohled na ni. Nikoho z mych predchozich partneru bych si nevzala, protoze bych neverila, ze by to snad i mohlo byt naporad a za to by mi to nestalo. Pak ale treba potkate cloveka, ktery ten pohled zmeni, s kterym chcete sdilet domacnost, deti, majetek i prijmeni a chcete to navzdy, oba. Chapu vicemene vsechny nazory. Jen neni pravdou, ze svatba musi nutne lezt do penez. Staci chtit. Meli jsme krasnou svatbu, spichlou na koleni s pokud mozno co nejmensimi vydaji a dalo by se rict, ze se  finance jakztakz vratily ve svatebnich obalkach.

24 Monica Hell Monica Hell | Web | 15. března 2016 v 19:25 | Reagovat

[5]: [7]:  Jak už jsem psala, u všeho se dají najít jak výhody, tak nevýhody. Konečný obrázek si musí udělat každý sám a těžký to má ten, který mezi obojím neví. :-)

[6]: [17]: Já svatbu vidím právě jako přechodný rituál, který k životu patří. Nedokážu vysvětlit proč, ale určitě ji chci církevní. V tomhle ohledu si přeji tradici.

[8]: Hezká úvaha :-) Snad ho ani ty hrnce nebudou muset přesvědčovat.

[10]: Ano, určitě je blbost, brát se po 3 měsících vztahu. Pak se najednou lidé poznají a jsou vyvalení, s kým to vlastně žijí...

[11]: Hezky řečeno :-) Krásně to podle mě vystihuje "záměr" manželství.

[12]: Tak hlavně, ať se vše vydaří. ;-)

[13]: Když má mít muž dítě, tak v podstatě těhotenstvím zamezuje matce postarat se sama o sebe a tedy je jeho povinností, zajistit ji i dítě. Každý, kdo s někým spí, by měl brát v potaz potencionální rodičovství a být ochoten to přijmout se všemi následky.

[15]: :-D ohledně technické: také už jsem byla seznámena s tím, jak to tady funguje :-) ale díky

[20]: Kde je "such" a "very"? Že by lenost? :D

[21]: Právě tyhle počty mě napadly :D Ale pak mi vše bylo vysvětleno :-) Škoda, že to nejde :D

[23]: Tak ať vše vyjde :-)

25 SasuKe SasuKe | Web | 15. března 2016 v 19:49 | Reagovat

V tomhle naprosto souhlasím, taky úplně nechápu dnešní módu raději se příliš nezavazovat, pokud si už najdu partnera, se kterým chci rodinu, přece je rozumné a logické si ho vzít.

26 R. R. | Web | 15. března 2016 v 20:07 | Reagovat

nemyslím si, že by volný vztah nějak zvyšoval pravděpodobnost nevěry. naopak si myslím, že ono typické "však on si to ještě rozmyslí, než by vyřizoval papíry" je úplně absurdní a rozhodně v tom nevidím problém. naopak mám pocit, že často lidé žijí spolu jen kvůli tomu, že se k tomu zavázali a v nevěře jim to nepřekáží ani v nejmenším.
myslím, že lidi můžou mít plnohodnotný vztah i bez svatby, ohledně majetku se to dneska dá taky zařídit i jinak.

27 eluvein eluvein | Web | 15. března 2016 v 20:16 | Reagovat

Tohle je dost individuální téma. Někdo po svatbě touží, někomu jinému to vyhovuje i bez svatby. Je to věc každého. Já osobně se vdát chci. :) .. Je mi 17, je celkem brzo, ale s přítelem jsme se shodli, že až za dva roky dodělám střední a najdu si práci, tak bychom se vzali. Jo, zní to jako od malý holčičky, co si sní o dokonalý svatbě.. Oba ale víme, že svatbu chceme - a ideálně spolu, i když stát se může cokoliv. :)

28 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. března 2016 v 20:36 | Reagovat

[9]: Taky že ne, mluvim o konkrétnim příkladu mojí přihlouplý babičky, voe :-D

[24]: Jojo.

No, vlastně se taky budu vdávat. Za svýho hloupýho, ale bohatýho kamaráda. Doufam, že to bude co nejdřív...

29 Grumpy Grumpy | Web | 16. března 2016 v 6:19 | Reagovat

S většinou věcí souhlasím. Až na to přijde, chci se vdát. Manželství podle mě prostě k rodinnému životu patří, stejně tak společné jméno, společný majetek... Moc nechápu páry, které si na děti troufnou, ale na svatbu ne.

S tou nevěrou to ale zas tak svazující není, když chce jeden z partnerů podvádět, často ho v tom manželství nezastaví :-D

30 Anna Anna | Web | 16. března 2016 v 10:34 | Reagovat

Já osobně nechci děti, ale opravdu moc toužím po manželství. Každý to vidí jinak :).

31 fotkyprirody fotkyprirody | Web | 16. března 2016 v 12:04 | Reagovat

mas pekny blog chceš sa zapojiť do sutaze tak sa mrkni na moj blog :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama