Únor 2016

Máme se rádi, ale brát se nechceme...

17. února 2016 v 19:39 | Monica Hell |  Anima Mea
úvahový text o postoji mladých lidí k manželství

Poslední dobou se čím dál častěji objevují dvojice lidí, kteří spolu žijí jako rodina, ale nejsou ve svazku manželském. Mnohdy spolu takové páry žijí i desítky let a mají potomky. Co je k tomu vede a je to opravdu ta správná volba?

Člověk si v dnešní době nemůže být mnohými věcmi jist. Je vychován tak, aby zbytečně neriskoval a nepouštěl se od složitých situací. Je samozřejmé, že se bojí neúspěchů a aby mu to s partnerem vždy "klapalo". Takhle volný vztah není těžké ukončit, nemusí při něm řešit věci takové, jako je kupříkladu rozvodové řízení. Stejně tak nikdy nemusí obstarávat úřední formality spojené se změnou osobních údajů.


Mladí lidé v podstatě nikdy moc neoplývají penězi a svatba je pro ně drahou záležitostí. Pro pohodlného člověka je mnohem jednodušší zvolit volný vztah.

Já v tom ale zároveň vidím mnoho nevýhod. Bez řešení jakýchkoliv soudních řízení může jeden z partnerů velmi snadno opustit rodinu. Beze všeho může třeba muž opustit matku s dítětem s odůvodněním, že partnerka již není taková, jako bývala a nechce s ní trávit čas ani sdílet prostor. Kdyby byl člověk v manželském svazku, dvakrát si rozmyslí, jestli chce opravdu podstoupit časově i finančně náročné soudní rozvodové řízení. Určitě by neodešel od rodiny kvůli hloupostem, nebo obyčejným neshodám, které jistě patří do každého rovnoprávného vztahu.

Když už jeden z partnerů opustí druhého, nastává složitá situace dělení majetku. Bývalí partneři se hádají, kdo co platil a tím pádem, co komu patří. To samé platí i při rozvodu, ale tam na správný průběh rozdělení dohlédne soud.

Dalším problémem volných vztahů jsou příjmení dětí. Buď se potomek jmenuje po matce či otci, nebo má dvě příjmení.
Určitě je každého osobní věc, jaké formě soužití dá přednost. A´t už zvolí manželství nebo život "na psí knížku", je důležité, aby souhlasili oba partneři.

Já rozhodně stojím o život v manželství. Myslím, že tak budu vnímat svou budoucí rodinu jako úplnou. Nelíbilo by se mi, aby se naše děti jmenovaly jinak, než jeden z nás. Přijde mi to, jako by pak dítě patřilo jednomu z partnerů. Dvě příjmení jsou moc- když se má potomek podepsat, může mu vadit, jak dlouhé to je. Když by se pak v dospělosti rozhodl žít s partnerem také ve volném vztahu, měli by děti, které by mohly nést až čtyři příjmení naráz.


Myslím, že člověk v manželském svazku nemá tak velké sklony k nevěře, neboť silněji cítí závazek ke svému partnerovi. Zle se domnívat, že zvýšení nevěry v posledních letech má na svědomí právě trend volných vztahů.