16. kapitola- Starý život končí, nový začíná

25. listopadu 2015 v 16:26 | Monica Hell |  Karpaty
Už se neozývaly žádné rány. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Je snad konec boje? Kdo ještě žije? Stále jsem v ruce svírala špičatý úlomek kamene. Pro jistotu.
Vběhla jsem do sklepení, kde se mi naskytl děsivý výjev. Všichni tři měli krvavé kousance a potrhanou kůži po celém těle. Stáli bokem ke mně. Mike držel Drakea za ruku a snažil se mu zlomit krk, zatímco Jonathan ho držel za druhou ruku a kryl Mika před Drakeovými tesáky. Drake byl opravdu silný upír. Obě strany měly vyrovnané síly.
Napadla mě jediná věc, jak jim pomoci porazit Drakea. Přestože se možná netrefím, snad ho dostatečně rozptýlím a Mike dostane příležitost jednou pro vždy se Drakea zbavit.
Kamenný úlomek jsem sevřela tak pevně, až se mě samotné zařezávaly ostré hrany do kůže. Rozběhla jsem se, napřáhla a vší silou jsem úlomek Drakeovi vrazila do hrudi, co nejblíže srdci. Slyšela jsem jen tlumené křupnutí, jak jsem přelomila žebro a pak hrot s lehkostí zajel do svalu. Drakeovi se v obličeji objevil vyděšený výraz. Došlo mu, že prohrál, že za to může právě ta malá děvka, jak mě nazval. Pak mu Mike utrhl hlavu a zbytek těla se bezvládně sesul k zemi.
Je konec! Vrhla jsem se Mikovi do náruče a pevně ho objala. On se mi však skácel v rukou. Byl velmi vysílený. Podívala jsem se na Jonathana. Nevypadal o moc lépe.
Potřebují krev. Věděla jsem, že ve sklepení ji najdu, ale kde přesně, to jsem netušila. John byl ještě při vědomí a pomalu ze sebe dostal pár slov:
"Ve vinném sklepě, vzadu jsou dveře, tam je krev." mluvení ho velmi namáhalo.
Okamžitě jsem se rozběhla sklepením. Vinný sklep jsem našla vcelku rychle. Úplně vzadu opravdu byly za regály skryté dveře. Ovšem, byly zamčené. Spolehla jsem se na své nově nabyté upíří schopnosti, stačilo do nich trochu vrazit a dostala jsem se do velmi ledové místnosti, která byla plná nádobek s krví. Transfúzní v sáčkách už tu žádná nebyla, tak jsem sáhla po dvou největších lahvích.
"Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." láskyplně jsem objímala Mika.
"Hlavně že tobě se nic nestalo." usmál se na mě.
"Měli bychom najít Elenu se Sarah. V lese se určitě ztratily, můžeme doufat, že nejsou daleko a najdeme je rychle." vstával Jonathan, opět plný života. Rány se jemu i Mikovi zacelily, už jim z nich netekla krev, ale jizvy byly stále velmi znatelné. Mé jizvy na odřených a pořezaných rukou se úplně ztratily. Bylo neuvěřitelné, jak rychle se upíří tělo léčilo.
John se vydal směrem k únikovému tunelu.
"Tudy to nepůjde. Je tam zával." informovala jsem ho, "Když jsem se vracela, otřesy způsobily uvolnění kamenů."
Všichni tři jsme se vydali nahoru ze sklepení k hradní bráně. Odtud jsem se nechala vést přáteli, neboť jsem neměla tušení, kde tunel vyústil. Prodírali jsme se křovím a větvemi.
"Neměli bychom alespoň volat jejich jména?" začala jsem se zajímat, jak vlastně holky najdeme.
"Nejprve najdeme tunel a pak půjdeme po čichu." usmál se na mě Mike, načež jsem musela zkusit zavětřit. To rozesmálo Mika i Jonathana. Byli jsme veselí, když jsme věděli, že jsme volní a v bezpečí.
"Tady je to." Ukázal John na veliký plochý kámen vedle vyvráceného kořene. Viděla jsem, jak se oba naplno nadechli. Potom jakoby ztuhli a podívali se na sebe. Nechápala jsem to. Zkusila jsem také začichat. Pach lidské krve mě zprudka zasáhl do nosu. Zděsila jsem se a okamžitě jsem se rozběhla ke kameni. Pod ním byl jasně zřetelný východ, ale tunel nikam nevedl. Byl zasypaný převážně hlínou a někde pod ní byla Elena se Sarah!
"Ne, to ne!" vběhla jsem do tunelu a začala odhazovat kameny. Přidal se ke mně i Mike s Johnem. První jsme vyhrabali Elenu a hned vedle ní byla Sarah. Brečela jsem, když jsme je vytahovali. Jejich těla položili hebký mech, já nemohla dělat nic. Zdálo se, že bude vše v pořádku, mé štěstí bylo na dosah ruky a pak přijde tohle!
Mike mě neutěšoval, věděl, že mi pomůže snad jen čas. Jen mě pevně držel v náručí a dával najevo, že je tu pro mě. Jonathan se raději odvrátil.
"Ona žije." pošeptal v údivu Mike. Nevěděla jsem, co to povídá.
"Sarah, ona žije!" řekl již nahlas. Pohlédla jsem na ni. Byla mrtvolně bledá a nedýchala. Pod hlínou se udusila.
"Co to povídáš?" zmateně jsem se zeptala.
"Drake ji otrávil a jed už chvíli působil, takže se neudusila. Slyším, jak jí dál bije srdce."
"Je také upírka?!" vzrušeně jsem přiskočila k jejímu tělu. "A co Elen?" zeptala jsem se smutně, ale i tak s nadějí v hlase, přestože mi odpověď byla jasná. Ona neměla příležitost. Odpověď jsem nedostala, nikdo to nechtěl říct nahlas. Oba se na mě jen podívali. Pak Mike přiklekl k Sarah a začal s ní třást. Sarah se po chvíli nadechla a rozkašlala, přičemž vyplivala spoustu hlíny a prachu. Štěstím jsem ji objala.
Peta byl ztrátou Eleny zdrcen a do konce svého života nám se Sarah nedokázal odpustit. Potřeboval mít někoho, koho by mohl vinit z její smrti. Nezazlívala jsem mu to, jestliže mu to pomáhalo. Ani pro nás nebylo lehké překonat její smrt. Ale život šel dál, a my s ním.

Ukázalo se, že cestovatelský život, je nejlepší volba pro upíra. Je zvláštní pozorovat své známé umírající na stáří, přičemž vy stále vypadáte sotva na třicet.

Jestli chcete znát specifikaci upíra, ketrý se vyskytuje v této povídce, podívejte se na článek Stavba těla a metabolismus upíra.
Právě jste dočetli poslední kapitolu mé první povídky. Doufám, že se vám líbila a snad i bavila. Je to můj první větší literární pokus, tak snad omluvíte těch mnoho nedostatků, které se zde vyskytují. Budu ráda, když napíšete svůj názor na dílo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 15:16 | Reagovat

No nakonec bz clovek vecne mlady byt nechtel, kdyz by videl, jak vsichni kolem sternou.... :-?

2 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 15:32 | Reagovat

[1]: To jo no, stárnoucí přátelé by mi chyběli :-/ Ale být navždy s milovaným člověkem a přítelem... proč ne? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama