15. kapitola- Kdo má větší zoubky

7. listopadu 2015 v 14:53 | Monica Hell |  Karpaty
Nevěděla jsem, co mám dělat. Jen jsem tam stála a zírala. Drake se cítil stejně. Najednou se otočil a vběhl do stěny. Všimla jsem si jen, jak za ním zaklaply tajné dveře.
Přiskočila jsem k Sarah a zatřásla s ní. Volala jsem na ni a snažila se ji probudit. Byla jsem zoufalá a po tvářích mi začínaly téct slzy. Její srdce tlouklo, ale velmi slabě. Do pokoje vešla zděšená Elena. Slyšela mě a nevěděla, co se děje.
Náhle se Sarah probrala. Byla naprosto zmatená. Stejně jako Elena. Vděčně jsem Sarah objala.
"Musíte odsud pryč!" nebyl čas cokoliv vysvětlovat. "Drake zaútočil na Sarah." Upřesnila jsem Eleně a ukázala na Sarin pohmožděný a zkrvavený krk. Elena pochopila situaci. Možná už něco tušila dříve.
"Jestliže my musíme pryč, co chceš dělat ty?" zeptala se
"Musím to dát vědět Mikovi a Jonathanovi. Vy zatím utečte. Potom vám vše vysvětlím." slíbila jsem a doufala, že nějaké příště ještě bude. Vyběhla jsem ze dveří, a co nejrychleji zamířila do věže. Ovšem už u schodiště jsem Mika s Johnem potkala.
"Musíme se okamžitě postavit Drakeovi." naléhala jsem, "Překvapila jsem ho, když sál krev Sarah. Možná ví, že jsem také upírka." rychle jsem vysvětlila. Na to vytáhl Mike tři balíčky transfúzní krve a podal nám dva z nich. Už několik dní jsme pili pouze lidskou krev a tak jsme byli snad dost silní na boj. Mě ale Mike nedovolil přímo se ho účastnit. Měla jsem odvést kamarádky, zatímco oni Drakea hledali na hradě.
Vedla jsem Elenu se Sarah do sklepení, kde mi Mike ukázal tajnou cestu z hradu. Už jsem našla dveře, když v tom se za mnou ozval Drakeův hlas:
"Kampak, slečny, snad neodcházíte bez rozloučení?" ďábelsky se zasmál, až z toho tuhla krev v žilách. Elen se Sarah se zarazily. Já je ale postrčila ke dveřím.
"Ty zrůdo!" bylo vše, na co jsem se zmohla. Pak jsem na něj vycenila zuby a odhalila mu své tesáky.
"Ty malá děvko! Tak on tě opravdu proměnil!" vypadal rozčíleně, "Ale neboj, tvého prokletí tě rád zbavím." načež i on odhalil špičáky.
"Nikoho už se ani nedotkneš! Už si životů zmařil dost! " Ozval se zpoza jeho zad Mike.
"A jak mi v tom sám chceš asi zabránit?" ušklíbl se Drake.
"Není sám." Usmál se John, který se objevil v průchodu vedle nás, "Ať odejdou!" pošeptal mi, přičemž myslel na Sarah s Elenou.
Otevřela jsem těžké dveře a vedla kamarádky před sebou. Slyšela jsem, jak se na sebe upíři vrhli, a boj tak začal. Hodlala jsem Sarah s Elenou dovést až do místa, kde se podzemní chodby kříží, odtud to není daleko k východu, kde nejsou zatarasené dveře. Pak jsem se chtěla vrátit a pomoct v boji. Ozvěna v chodbách nesla divoké výkřiky a občasné bolestné nářky. Ze stěn se sypala zrnka písku, při každém otřesu, kdy nejspíš jeden upír druhým mrštil o stěnu. Doufala jsem, že Drake je ten, kdo naříká.
Byly jsme na rozcestí. Vanul zde čerstvý vzduch. Eleně jsem vysvětlila cestu. Za jedinou zatáčkou už uvidí denní světlo. Rozloučila jsem se a rozběhla se zpátky.
Ve tmě jsem klopýtla o kámen. To bylo divné, cestou na zemi žádný neležel. Nahmatala jsem před sebou ostrý kamenný úlomek. Najednou se za mnou zřítila chodba. Otřesy ze sklepení došlo k závalům. Jeden padající kámen strhl druhý a ten zas další. Bylo to jako lavina. Rychle jsem se postavila a vyhýbala se padajícím kamenům. Za chvíli kameny padat přestaly. Doufala jsem, že kamarádky už jsou venku a závaly jim nijak neublížily. Musely to stihnout, už nebyly daleko.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mike Mike | 9. listopadu 2015 v 22:14 | Reagovat

Další pěkné pokračování a nemá ani postřehnutelné chyby. Tleskám a děkuji. ;-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 15:20 | Reagovat

Dobre

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama