Listopad 2015

16. kapitola- Starý život končí, nový začíná

25. listopadu 2015 v 16:26 | Monica Hell |  Karpaty
Už se neozývaly žádné rány. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Je snad konec boje? Kdo ještě žije? Stále jsem v ruce svírala špičatý úlomek kamene. Pro jistotu.
Vběhla jsem do sklepení, kde se mi naskytl děsivý výjev. Všichni tři měli krvavé kousance a potrhanou kůži po celém těle. Stáli bokem ke mně. Mike držel Drakea za ruku a snažil se mu zlomit krk, zatímco Jonathan ho držel za druhou ruku a kryl Mika před Drakeovými tesáky. Drake byl opravdu silný upír. Obě strany měly vyrovnané síly.
Napadla mě jediná věc, jak jim pomoci porazit Drakea. Přestože se možná netrefím, snad ho dostatečně rozptýlím a Mike dostane příležitost jednou pro vždy se Drakea zbavit.
Kamenný úlomek jsem sevřela tak pevně, až se mě samotné zařezávaly ostré hrany do kůže. Rozběhla jsem se, napřáhla a vší silou jsem úlomek Drakeovi vrazila do hrudi, co nejblíže srdci. Slyšela jsem jen tlumené křupnutí, jak jsem přelomila žebro a pak hrot s lehkostí zajel do svalu. Drakeovi se v obličeji objevil vyděšený výraz. Došlo mu, že prohrál, že za to může právě ta malá děvka, jak mě nazval. Pak mu Mike utrhl hlavu a zbytek těla se bezvládně sesul k zemi.
Je konec! Vrhla jsem se Mikovi do náruče a pevně ho objala. On se mi však skácel v rukou. Byl velmi vysílený. Podívala jsem se na Jonathana. Nevypadal o moc lépe.
Potřebují krev. Věděla jsem, že ve sklepení ji najdu, ale kde přesně, to jsem netušila. John byl ještě při vědomí a pomalu ze sebe dostal pár slov:
"Ve vinném sklepě, vzadu jsou dveře, tam je krev." mluvení ho velmi namáhalo.
Okamžitě jsem se rozběhla sklepením. Vinný sklep jsem našla vcelku rychle. Úplně vzadu opravdu byly za regály skryté dveře. Ovšem, byly zamčené. Spolehla jsem se na své nově nabyté upíří schopnosti, stačilo do nich trochu vrazit a dostala jsem se do velmi ledové místnosti, která byla plná nádobek s krví. Transfúzní v sáčkách už tu žádná nebyla, tak jsem sáhla po dvou největších lahvích.
"Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." láskyplně jsem objímala Mika.
"Hlavně že tobě se nic nestalo." usmál se na mě.
"Měli bychom najít Elenu se Sarah. V lese se určitě ztratily, můžeme doufat, že nejsou daleko a najdeme je rychle." vstával Jonathan, opět plný života. Rány se jemu i Mikovi zacelily, už jim z nich netekla krev, ale jizvy byly stále velmi znatelné. Mé jizvy na odřených a pořezaných rukou se úplně ztratily. Bylo neuvěřitelné, jak rychle se upíří tělo léčilo.
John se vydal směrem k únikovému tunelu.
"Tudy to nepůjde. Je tam zával." informovala jsem ho, "Když jsem se vracela, otřesy způsobily uvolnění kamenů."
Všichni tři jsme se vydali nahoru ze sklepení k hradní bráně. Odtud jsem se nechala vést přáteli, neboť jsem neměla tušení, kde tunel vyústil. Prodírali jsme se křovím a větvemi.
"Neměli bychom alespoň volat jejich jména?" začala jsem se zajímat, jak vlastně holky najdeme.
"Nejprve najdeme tunel a pak půjdeme po čichu." usmál se na mě Mike, načež jsem musela zkusit zavětřit. To rozesmálo Mika i Jonathana. Byli jsme veselí, když jsme věděli, že jsme volní a v bezpečí.
"Tady je to." Ukázal John na veliký plochý kámen vedle vyvráceného kořene. Viděla jsem, jak se oba naplno nadechli. Potom jakoby ztuhli a podívali se na sebe. Nechápala jsem to. Zkusila jsem také začichat. Pach lidské krve mě zprudka zasáhl do nosu. Zděsila jsem se a okamžitě jsem se rozběhla ke kameni. Pod ním byl jasně zřetelný východ, ale tunel nikam nevedl. Byl zasypaný převážně hlínou a někde pod ní byla Elena se Sarah!
"Ne, to ne!" vběhla jsem do tunelu a začala odhazovat kameny. Přidal se ke mně i Mike s Johnem. První jsme vyhrabali Elenu a hned vedle ní byla Sarah. Brečela jsem, když jsme je vytahovali. Jejich těla položili hebký mech, já nemohla dělat nic. Zdálo se, že bude vše v pořádku, mé štěstí bylo na dosah ruky a pak přijde tohle!
Mike mě neutěšoval, věděl, že mi pomůže snad jen čas. Jen mě pevně držel v náručí a dával najevo, že je tu pro mě. Jonathan se raději odvrátil.
"Ona žije." pošeptal v údivu Mike. Nevěděla jsem, co to povídá.
"Sarah, ona žije!" řekl již nahlas. Pohlédla jsem na ni. Byla mrtvolně bledá a nedýchala. Pod hlínou se udusila.
"Co to povídáš?" zmateně jsem se zeptala.
"Drake ji otrávil a jed už chvíli působil, takže se neudusila. Slyším, jak jí dál bije srdce."
"Je také upírka?!" vzrušeně jsem přiskočila k jejímu tělu. "A co Elen?" zeptala jsem se smutně, ale i tak s nadějí v hlase, přestože mi odpověď byla jasná. Ona neměla příležitost. Odpověď jsem nedostala, nikdo to nechtěl říct nahlas. Oba se na mě jen podívali. Pak Mike přiklekl k Sarah a začal s ní třást. Sarah se po chvíli nadechla a rozkašlala, přičemž vyplivala spoustu hlíny a prachu. Štěstím jsem ji objala.
Peta byl ztrátou Eleny zdrcen a do konce svého života nám se Sarah nedokázal odpustit. Potřeboval mít někoho, koho by mohl vinit z její smrti. Nezazlívala jsem mu to, jestliže mu to pomáhalo. Ani pro nás nebylo lehké překonat její smrt. Ale život šel dál, a my s ním.

Ukázalo se, že cestovatelský život, je nejlepší volba pro upíra. Je zvláštní pozorovat své známé umírající na stáří, přičemž vy stále vypadáte sotva na třicet.

Jestli chcete znát specifikaci upíra, ketrý se vyskytuje v této povídce, podívejte se na článek Stavba těla a metabolismus upíra.
Právě jste dočetli poslední kapitolu mé první povídky. Doufám, že se vám líbila a snad i bavila. Je to můj první větší literární pokus, tak snad omluvíte těch mnoho nedostatků, které se zde vyskytují. Budu ráda, když napíšete svůj názor na dílo.

Zprávy

14. listopadu 2015 v 18:49 | Monica Hell |  Anima Mea
Dnes jsem byla celý den pryč z domova. Když jsem se večer vrátila, na FB jsem několikrát zahlédla nějaké zmínky o Francii. Postupně mi docházelo, že se tam asi něco stalo. Šla jsem se tedy podívat na internetové zprávy- Deník, Novinky a podobné. Dočetla jsem se, že se ve Francii udál jakýsi teroristický útok na nějaké akci, kde bylo mnoho lidí. Všude se psalo o následcích a budoucích krocích států i jednotlivých lidí. NIKDE jsem ale nemohla najít nic konkrétního o této události. Chtěla jsem vědět co, kde, kdy, jak přesně se vše událo. Vcelku hodně mě popudilo, že v podstatě hlavní zpráva dne, od které se odvíjí další zprávy, se ztratí někde v historii. Pravděpodobně bylo možné tento článek bez problémů najít ještě dnes ráno. Večer jsou ale zprávy zavalené jen následky a já v podstatě nevím, oč se přesně jedná.

P.S.: Nakonec jsem se zeptala mamky, což se ukázalo být tím správným krokem, neboť teď už vím vše.

Jak jsme si pořídili luk

13. listopadu 2015 v 15:51 | Monica Hell |  Anima Mea
Před několika týdny jsme si s přítelem pořídili luk. Mám z něho ohromnou radost. Po nemnoha střelbách na hradech a v létě i na střelnici se mi splnilo mé přání. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli si pořídit tradiční dřevěný, či jít do modernějších laminátových materiálů, nebo dokonce zvolit kladkový luk. Do toho jsem ještě řešila, jestli bude lepší anglický dlouhý luk nebo reflexní. Když jsem si vybrala, musela jsem ještě zvolit sílu nátahu luku.

Naše volba padla na italský Ragim Matrix, 68" dlouhý, 26lb silný. V přepočtu má luk asi 172cm a natahuje se silou 12kg.
Luk je trošku delší, než já, tedy je pro mě v podstatě jako dlouhý luk. Objednávali jsme ho na internetu, kde stojí 1999,-.
K němu jsme přikoupili set za 750,-, který obsahuje mířidla (150,-), základku na šíp (50,-), boční toulec (180,-) i se sponou na zavěšení (100,-), chránič předloktí (200,-), chránič prstů (120,-) a jeden terč (10,-).


15. kapitola- Kdo má větší zoubky

7. listopadu 2015 v 14:53 | Monica Hell |  Karpaty
Nevěděla jsem, co mám dělat. Jen jsem tam stála a zírala. Drake se cítil stejně. Najednou se otočil a vběhl do stěny. Všimla jsem si jen, jak za ním zaklaply tajné dveře.
Přiskočila jsem k Sarah a zatřásla s ní. Volala jsem na ni a snažila se ji probudit. Byla jsem zoufalá a po tvářích mi začínaly téct slzy. Její srdce tlouklo, ale velmi slabě. Do pokoje vešla zděšená Elena. Slyšela mě a nevěděla, co se děje.
Náhle se Sarah probrala. Byla naprosto zmatená. Stejně jako Elena. Vděčně jsem Sarah objala.
"Musíte odsud pryč!" nebyl čas cokoliv vysvětlovat. "Drake zaútočil na Sarah." Upřesnila jsem Eleně a ukázala na Sarin pohmožděný a zkrvavený krk. Elena pochopila situaci. Možná už něco tušila dříve.
"Jestliže my musíme pryč, co chceš dělat ty?" zeptala se
"Musím to dát vědět Mikovi a Jonathanovi. Vy zatím utečte. Potom vám vše vysvětlím." slíbila jsem a doufala, že nějaké příště ještě bude. Vyběhla jsem ze dveří, a co nejrychleji zamířila do věže. Ovšem už u schodiště jsem Mika s Johnem potkala.
"Musíme se okamžitě postavit Drakeovi." naléhala jsem, "Překvapila jsem ho, když sál krev Sarah. Možná ví, že jsem také upírka." rychle jsem vysvětlila. Na to vytáhl Mike tři balíčky transfúzní krve a podal nám dva z nich. Už několik dní jsme pili pouze lidskou krev a tak jsme byli snad dost silní na boj. Mě ale Mike nedovolil přímo se ho účastnit. Měla jsem odvést kamarádky, zatímco oni Drakea hledali na hradě.
Vedla jsem Elenu se Sarah do sklepení, kde mi Mike ukázal tajnou cestu z hradu. Už jsem našla dveře, když v tom se za mnou ozval Drakeův hlas:
"Kampak, slečny, snad neodcházíte bez rozloučení?" ďábelsky se zasmál, až z toho tuhla krev v žilách. Elen se Sarah se zarazily. Já je ale postrčila ke dveřím.
"Ty zrůdo!" bylo vše, na co jsem se zmohla. Pak jsem na něj vycenila zuby a odhalila mu své tesáky.
"Ty malá děvko! Tak on tě opravdu proměnil!" vypadal rozčíleně, "Ale neboj, tvého prokletí tě rád zbavím." načež i on odhalil špičáky.
"Nikoho už se ani nedotkneš! Už si životů zmařil dost! " Ozval se zpoza jeho zad Mike.
"A jak mi v tom sám chceš asi zabránit?" ušklíbl se Drake.
"Není sám." Usmál se John, který se objevil v průchodu vedle nás, "Ať odejdou!" pošeptal mi, přičemž myslel na Sarah s Elenou.
Otevřela jsem těžké dveře a vedla kamarádky před sebou. Slyšela jsem, jak se na sebe upíři vrhli, a boj tak začal. Hodlala jsem Sarah s Elenou dovést až do místa, kde se podzemní chodby kříží, odtud to není daleko k východu, kde nejsou zatarasené dveře. Pak jsem se chtěla vrátit a pomoct v boji. Ozvěna v chodbách nesla divoké výkřiky a občasné bolestné nářky. Ze stěn se sypala zrnka písku, při každém otřesu, kdy nejspíš jeden upír druhým mrštil o stěnu. Doufala jsem, že Drake je ten, kdo naříká.
Byly jsme na rozcestí. Vanul zde čerstvý vzduch. Eleně jsem vysvětlila cestu. Za jedinou zatáčkou už uvidí denní světlo. Rozloučila jsem se a rozběhla se zpátky.
Ve tmě jsem klopýtla o kámen. To bylo divné, cestou na zemi žádný neležel. Nahmatala jsem před sebou ostrý kamenný úlomek. Najednou se za mnou zřítila chodba. Otřesy ze sklepení došlo k závalům. Jeden padající kámen strhl druhý a ten zas další. Bylo to jako lavina. Rychle jsem se postavila a vyhýbala se padajícím kamenům. Za chvíli kameny padat přestaly. Doufala jsem, že kamarádky už jsou venku a závaly jim nijak neublížily. Musely to stihnout, už nebyly daleko.