Vím, že na silnici jsou hovada, ale stejně mě to překvapuje!

24. července 2015 v 15:21 | Monica Hell |  Anima Mea
Minulý týden se mi konečně dostal do rukou můj řidičák. Hned na to jsem absolvovala tři krátké jízdy autem po blízkém okolí. Má čtvrtá jízda byla na začátečníka dost odvážná. Tedy já jsem se tak alespoň cítila a měla jsem velké obavy. Ve středu jsem se ráno vydala na více než 70km dlouhou cestu do města 15x většího, než ve kterém jsem se učila řídit. Původně jsem v centru řídit neměla, ale okolnosti mě nakonec donutily.
Já, jakožto naprostý nováček v provozu, si před sebou nechávám asi tak 2x až 3x větší rozestup, než ostatní řidiči. Vím totiž, že mám pomalejší reakce a tak na ně chci více času. Takže když jsem viděla 100m přede mnou náklaďák jedoucí tak 70km/h a na něj se tlačící dva osobáky, nijak jsem se nenažila připojit se do jejich "konvoje" a držela jsem se v dostatečné vzdálenosti. Čekala jsem, až osobáky předjedou a pak že si najdu svou chvíli pro předjíždění. Jenže "řidiči" za mnou asi moc nepřemýšlí, nekoukají co se děje vpředu a jen se tam chtějí nacpat! Takže můj rozestup asi chápou jako místo, které jim snad vyhrazuji pro předjetí. No a někteří ani neumí dát blinkr při předjíždění. Asi chtějí ušetřit každou korunku, kterou by i při svícení museli navíc zaplatit za palivo. Hlavně, že mají nové Bavoráky…

S tímhle jsem tak trochu počítala, ale přeci jen jsem doufala v opak. Jak hořké zklamání…

Dostalo mě, když jsem jela za dvěma předjíždějícími se kamiony. Mimochodem- ti mají maximální povolenou rychlost 80km/h a ten předjížděný jel asi 75km/h. (Já, když jsem předjížděla, zrychlila jsem z 20 na 100, abych to stíhala!) Vedle sebe jeli více než čtvrt kilometru. Čekala jsem, co se stane, když se blížil horizont, ze kterého po chvíli vyrazilo další auto. Stihl to.


Jakožto člověk, který umí předpisy v podstatě nazpaměť, se tomuto opravdu divím, ale věřím, že si jednou zvyknu. Což je trochu smutné, řekla bych.

K mému velkému podivu šla jízda ve městě krásně hladce a vlastně bez problémů, nad má očekávání. Jednou jsem slyšela jakési nadávky typu: "Co ty jsi za debila?!", načež jsem se okamžitě rozhlédla, jestli nenadávají mně. K mé velké radosti to bylo na jakéhosi chlápka v protisměru.
Jen si pro příště musím zkontrolovat nastavení GPS, aby nebyla pro chodce, protože to vám v trase nadělá takovou paseku, že to vážně nikomu nepřeju zažít. Já měla nervy obecně z jízdy velkým městem a do toho mě navigace posílá skrz park!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Just Blaze Just Blaze | 28. července 2015 v 10:05 | Reagovat

Ahoj :-D Tohle mě pobavilo, je to vážně super napsaný a výstižný! Úplně jsem si to představil, že sedím jako spolujezdec :-D Mám rád takový příběhy ze života :-) A vážím si ještě o to víc ty komentáře, když vidím, jak dobře umíš psát! :-)

2 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 28. července 2015 v 23:09 | Reagovat

[1]: Take zdravim a moc dekuji. Tvuj komentar mi udelal opravdu radost. Posledni dobou tu je totiz jaksi mrtvo :-D

3 Nettie Nettie | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 13:55 | Reagovat

Musela jsem se smát :D GPS v nastavení pro chodce? Chudáku, musely to být neskutečný stresy :D
Nejlepší jsou kamiony na dvouproudové dálnici. To je potom velice napínavý souboj dvou vyrovnaných soupeřů. Upřímně mi ti kamioňáci lezou všema otvorama :D
Takže ti přeju hodně štěstí ppři dalších výletech a co nejmíň kamionů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama