13. kapitola- Nic než pravda

19. července 2015 v 8:48 | Monica Hell
"Nemohu usnout." vysvětlila jsem. Mlčel. Podívala jsem se na pohár odložený na komodě vedle okna. Na hladině tekutiny se zrcadlil úplněk. Překvapeně jsem vyhlédla z okna. Obloha byla jasná a vprostřed ní měsíc zářil jako rybí oko. Něco mě ale zarazilo. Podívala jsem se zpět do poháru, ve kterém byla hustá rudá tekutina. Zamrazilo mě v zátylku a zhrozila jsem se tak, že jsem Mika pustila a ustoupila.
Konečně se otočil. Vypadal zvláštně. Jeho rysy byly tvrdé a oči kruté. Vrhla jsem na něj zhnusený, zděšený a zároveň i tázavý pohled.
"Musím…, chci ti něco říct!" procedil Mike skrz zatnuté zuby. Podívala jsem se mu do tváře. Nevěřila jsem tomu, co vidím. Měl jasně zvětšené špičáky! Otočila jsem se a chtěla utéct. On kolem mě ale proběhl a zatarasil mi cestu. Klopýtla jsem dozadu. Zadrhla jsem se o koberec a padala. Mike přiskočil a chytil mě. Se strachem jsem se vysmýkla a dopadla na jeho postel. Pevně mě chytl a klidným, ale nesmlouvavým hlasem řekl:
"Poslouchej mě!" pak dodal více naléhavě "Prosím. Neublížím ti. Kdybych chtěl, dávno jsem to udělal."
Uznala jsem, že to je pravda. Podvolila jsem se a přestala se bránit. Zklidnila jsem se a on mě pustil. Stále jsem měla strach, ale věřila jsem mu.
"Irin, chci ti o mě něco říct. Miluji tě a ty bys o mě měla vědět něco zásadního!" říkal to klidně, až konejšivě. "Určitě už jsi pochopila, že jsem upír. A tobě nikdy neublížím! Vždy se tě budu snažit chránit." přikývla jsem. Věděla jsem to. Věděla jsem, že říká pravdu. Mike pokračoval dál:
"Víš, vlastně není problém, že já jsem upír a že ty to víš."
"Je tedy nějaký problém?" odvážila jsem se ho z trochu roztřeseným hlasem přerušit.
"Ano. Nejen já jsem upírem."
"Napadlo mě, že Drake se chová divně…" podotkla jsem, neboť mě nenapadl nikdo jiný.
"Nejen Drake. I Jonathan. Všichni jsme jimi."
To mě překvapilo. Sotva jsem trochu přijala, že Mike je "jiný", dozvídám se, nikdo z nich není jako my! Bylo toho trochu moc.
"Jak…?" nedovedla jsem dotvořit otázku.
"Byli jsme stvořeni Drakem. On je starý více než pět set let." vysvětloval od začátku.
"A ty?" zvědavě jsem se zeptala.
"Jen něco málo přes sto." ušklíbl se u slova "jen". "Stejně jako Jonathan. Jsme dobří přátelé a tenkrát jsme cestovali po Evropě, když jsme se tady v Rumunsku seznámili s Drakem. Pak jsme cestovali všichni tři a po nějaké době z nás udělal to, čím jsme. Nenávidím ho za to! Ale je mi vlastně dost blízký."
"A my jsme tu proč?! Nemáte co pít?!"
"Ne! Můžeme se živit jakoukoliv krví. Samozřejmě, nejchutnější je ta, která je stejná jako naše a lidská je lepší než zvířecí. Navíc lidská krev nám zajistí lepší ochranu před sluncem. To ale neznamená, že tu jste kvůli naší obživě."
"Tak proč?"
"Miluji tě! Jsi pro mě na prvním místě. Chci s tebou být při nejlepším na vždy. A vy jste tu na dovolené. Ale ty nikomu nesmíš říct to, co víš. Musíš mi to slíbit!" začal naléhat. Pak mi ale něco došlo.
"Počkej! Ty tvrdíš, že lidská krev vám dopomůže k tomu, abyste mohli bez problémů na slunce?"
"Mimo jiné. I já ji piji. Z transfúzí. Ale zároveň piji i zvířecí." ujistil mě Mike. O to mi ale tolik nešlo.
"Drake pije krev Sarah! Její nemoc a jak je stále tak bledá a on je s námi i ve slunečných dnech, přestože dřív se skrýval!" vykřikla jsem obvinění. Mike se na mě hleděl bez jakéhokoliv výrazu.
"Když se nevystavuje slunci, je silnější. Teď je si sebou ale dost jistý, neboť má přímý zdroj." suše oznámil Mike.
"Nenechám ho ubližovat jí!" řekla jsem rozhodně. "Věřím ti a miluji tě. Ale proti němu nemám šanci. Budu potřebovat tvou pomoc! "
"Drakea se zbavím rád," hrozivě se ušklíbl, "ale nejsem dost silný. Je mnohem starší a zkušenější. I když proti němu budeme s Johnem, výsledek bude nejistý. Ty jsi ale dobrý důvod postavit se mu." pronesl odhodlaně, "Jestliže zjistí, že o nás víš, bude tě také chtít zabít."
"Hádám dobře, že má krev tě posílí a pomůže k vítězství?"
"Nemohu z tebe pít! Nejsem dost zkušený. Nejde o to, že bych tě mohl vysát. Udržet se dokážu, ale mohl bych tě otrávit. Pak by ses sama proměnila v upíra." zhrozil se, ale já nad tím začala uvažovat, "To snad chceš?" pochopil mé zamyšlení.
"Cožpak je upírský život tak strašný? Nebo se mnou nechceš být na vždy? Myslím, že to nebude tak hrozné. Buď mě zabije Drake anebo ho přemůžeme všichni tři." usmála jsem se.
"No, vlastně máš pravdu. Jde jen o to, že upírský život je tak dlouhý, až se dá považovat z lidského hlediska za nekonečný. Ale v podstatě se dá ukončit stejně snadno, jako ten lidský. Víš, upír je vlastně jen vylepšený člověk. Žádná oživlá mrtvola. I já bych chtěl, abys byla upírka, ale nechci být sobecký." povoloval.
"No vidíš." přesvědčovala jsem ho dál. "Já jí chci také být. Myslím, že chápu, co to obnáší."
Vysvětlil mi vše o upírech a jejich režimu, životě a proměně. Nebylo to nic hrozného. A lákalo mě to čím dál víc. I Mike se víc a víc přikláněl k mému názoru. Probírali jsme i Drakea a Sarah. Rozhodli jsme se, že ji i Elenu musíme nějak dostat pryč, než jim Drake nějak ublíží. Mluvili jsme spolu až do svítání.
"Nechám tě ještě jeden den. Nesmíš na sobě nechat nic znát! Bojím se o tebe." řekl smutně vážně.
Povzbudivě jsem se na něj usmála: "Vše nám vyjde. Uvidíš!" Spíš jsem se tak snažila povzbudit samu sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama