Dárcovství krve

1. června 2015 v 21:23 | Monica Hell |  Anima Mea
Minulý týden jsem se rozhodla, že půjdu darovat krev.
S rodiči jsme se brzy ráno vydali do nejbližší "transfúzní stanice". Tam jsme obratem dostali dotazníky. Bylo třeba vyplnit údaje o momentálním zdravotním stavu a prodělaných nemocech. Dále pak podpis k souhlasu odběru.
Jako první jsem šla na řadu já. Nejprve si mě sestra vzala do malé místnosti, kde si zkontrolovala mé osobní údaje. Zajímavé bylo, že po mě chtěla rodné číslo nadiktovat z paměti, přestože jsem ho psala na dotazníky a držela i mou občanku. Předpokládám, že je to opatření proti případným podvodům s identitou.
Potom mi měřila tlak a tepovou frekvenci a vzala vzorek krve. Měla takovou malou trubičku, kterou mi přiložila na prst a stiskla ji. Tak vystřelil nějaký malý hrot a propíchl kůži. Překvapilo mě, že to jen štíplo a pak jsem v podstatě cítila jen, jak mi vymačkává krev do zkumavky. Tu pak dala do jakéhosi přístroje a zjistila všemožné hodnoty. Dostala jsem zpátky dotazník ještě s několika papíry a vyrazila k doktorce.
Ta se mě ptala na můj životní styl, snášenlivost krve, důvod dárcovství, dědičné choroby a podobně. Také poslouchala můj dech a kontrolovala výsledky krve.
Důkladně jsem si umyla ruce a přešla na oddělení, kde probíhaly odběry. Tady mě posadili do pohodlného křesla a přinesli aparaturu. Docela jsem se lekla, když jsem viděla, jak moc tlustá je ta jehla na krev. Ještě víc mě zděsila její délka. Naštěstí mi ji tam nestrčili celou, asi pouze centimetr.
Odběr trval tak 5 minut. Mezitím jsem s rukou cvičila a sledovala plnící se sáček s mou krví, který se přeléval ze strany na stranu na speciálním přístroji. Prý mi sebrali 450ml. Ale podle mě jim ještě docela dost zbylo v hadičkách.
V recepci si mě zaevidovali jako prvodárce a vyfasovala jsem plnou taštičku jídla. Po odběru jsem byla naprosto v pořádku. Nebylo mi špatně, ani mdlo. Ještě asi půl hodiny jsem tam seděla, a když si odpočinuli i moji rodiče, vydali jsme se na cestu zpátky. Problémy mi nastaly, když jsem stála. To se mi začala lehce motat hlava. Tak jsem to měla až do večera.
Přemýšlela jsem o přijímání transfúze. V podstatě mi představa, že mám ve svém těle cizí krev, přijde dost nechutná. Ale nejsem proti tomu. Když to zachraňuje životy, proč ne.
Myslela jsem na to, že budu darovávat krev pravidelně. Ten pocit, že možná ta vaše červená tekutina někomu zachránila život, je velmi uspokojující a povzbudivý. A navíc, až se mi něco stane a budu potřebovat krev, bude v nejlepším případě má vlastní v lékařských zásobách a já ji tak možná dostanu zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Darovali jste někdy nějaké tělní tekutiny?

Ano
Ne

Komentáře

1 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 1. června 2015 v 21:42 | Reagovat

Také jsem zvažovala dárcovství :-)

2 feministicgirl feministicgirl | Web | 1. června 2015 v 21:43 | Reagovat

To bych se zblila. :-D Btw pokud se podvodníci s identitou odhalí tak, že si nepamatujou rodný číslo, tak to jsem asi podvodník... :D

3 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 1. června 2015 v 21:55 | Reagovat

[1]: Neboj se toho, není to žádná hrůza ;-)

[2]: Nenapadá mě jiný důvod, proč se ptala. Taky si myslím, že si ho dost lidí stejně nepamatuje.

4 L. L. | Web | 2. června 2015 v 10:03 | Reagovat

:-)))

5 Jane Jane | Web | 9. června 2015 v 20:51 | Reagovat

Souhlasím, taky bych asi byla podvodník :-D . Jinak jsi dobrá, že si do toho šla, já mám z jehel od mala strach.

6 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 19. června 2015 v 7:32 | Reagovat

Krásný článek, opravdu :-) Také jsem uvažovala, že půjdu jako starší darovat krev.

7 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 19. června 2015 v 19:33 | Reagovat

[6]:Děkuji :-) snažila jsem se popsat, jak vše probíhalo, aby se lidé dárcovství nebáli z nevědomosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama