10. kapitola- Bouřlivá noc

13. dubna 2015 v 14:45 | Monica Hell |  Karpaty
"Mohu tě pozvat na chvíli dál?" vešla jsem do pokoje
"Vážně už bys měla jít spát." upozornil mě, ale vešel.
"Děkuji za prohlídku." usmála jsem se a přistoupila k němu blíž.
"Nemáš zač." pošeptal. Začal mě líbat. Byl opravdu něžný a pomalu mě postrkoval k posteli. Přestal s líbáním a posadil mě. Opravdu mě překvapil tím, co řekl.
"Jak jsi tenkrát našla tu skálu, kde jsme s Johnem hráli šachy?"
Chvíli jsem se na něj koukala jako blázen.
"Náhodou, ztratily jsme se." usmála jsem se.
"Vážně?" zeptal se nečekaje odpověď, ale já přesto přikývla. Rukou začal šátrat ve svém saku. Vytáhl malou saténovou krabičku a otevřel ji. Koukala jsem se na krásný stříbrný náhrdelník, kterému dominoval broušený černý kámen.
"To je z…" nedořekla jsem, neboť mi Mike skočil do řeči:
"z té skály, kousek melanitu." usmíval se a vyndal ho z krabičky. Zapnul mi ho okolo krku.
"Je tak krásný, ten je opravdu pro mě?" nemohla jsem uvěřit.
"Dokonce byl vyroben přímo pro tebe." podotkl naoko uraženě, že mu nechci věřit.
"Jak to?"
"Pamatuješ, jak jsem ti dal další ráno ten lístek?" stále se usmíval.
Přikývla jsem, protože mi to došlo. Jel do města proto, aby nechal udělat ten náhrdelník. Jednu ruku měl stále za mým krkem a tak si mě přitáhl blíž a zase mě začal líbat. Bylo to vážně božské!
"Miluji tě." Zašeptal do ticha, které občas přehlušil zvuk hromu.
"I já tebe." odpověděla jsem mu. Pak mě položil na postel a přikryl.
"Sladké sny." naposledy mě tu noc políbil a odešel.
"Tobě také." zašeptala jsem už do ticha a za zvuku na okno jemně dopadajících kapek deště jsem spokojeně usnula v oblečení.
Vzbudila jsem se až pozdě ráno. Venku bylo zataženo a občasně pršelo. Vzala jsem si tác s připravenou snídaní a vyšla na chodbu. Zaklepala jsem na Sarah a společně jsme šly k Eleně. Zatímco jsme snídaly, povídala jsem holkám, co se stalo předešlého večera. Nějaké detaily jsem vynechala, ale stejně jim bylo vše jasné. Znají mě dokonale. Mým novým náhrdelníkem byly uchváceny téměř tak, jako včera já. Z nějakého důvodu jsem se na Mika cítila být pyšná.
Naobědvaly jsme se bez Drakeovy přítomnosti, neboť prý musí pracovat. Poté nás Mike s Jonathanem pozvali na další prohlídku.
"Nemohly bychom se tu chvíli projít samy?" zeptala se Sarah. Nevěděla jsem, oč jí jde. Podívala jsem se na Elenu, ale té jsem z výrazu stejně nic nevyčetla.
"To není problém," usmál se přívětivě Mike, "ale kdybyste nás třeba hledaly, budeme v tanečním sále. Irin ví, kde je." věnoval svůj úsměv pouze mě.
"Tak co se děje?" vyhrkla jsem netrpělivě na Sarah, sotva jsme v jídelně osaměly.
"Ukaž nám hrad, a já ti to cestou povím." vybídla mě. Tedy jsem kamarádkám ukazovala, co jsem věděla, a Sarah vyprávěla. Drake se jí moc líbil a chtěla vědět, jaký na něj máme názor. Uznala, že se chová trochu divně, ale nepřikládala tomu moc velký význam. Probraly jsme i Jonathana, s jeho náklonností k Eleně, kterou ona vůbec nebrala vážně.
Zatím jsem nás zavedla do pátého patra k malému vchodu do sálu. Chvíli jsme se zaposlouchaly do zvláštního kovového cinkotu ozývajícího se za dveřmi. Ani mě moc nepřekvapil výjev, který se nám naskytl po té, co jsme vstoupily na balkon. Šerm Jonathana a Mika ale kamarádky očividně zaskočil. Ony to nevěděly. Nadšeně jsme je sledovaly shora a já jen přemýšlela nad tím, jak moc se mi Mike s kordem líbí. Možná by mě mohl několik výpadů naučit. Sama pro sebe jsem se usmála. Byla to vzrušující představa- bojovat s Mikem.
Určitě si nás všimli, protože změnili styl a spíš se předváděli. Sledovala jsem Mikovy přesně mířené výpady, které ovšem Jonthan bez zdánlivé námahy odrážel. Nakonec udělal Mike nečekanou otočku, přiskočil k Jonathanovu pravému boku a bodl ho do zad. Byla to skvělá finta. I kdyby měl John čas zareagovat, stejně by neměl místo k napřažení ruky a už vůbec by ji nezkroutil tak, aby Mika zasáhl.
Otočili se na nás, sundali masky a uklonili se. Všechny tři jsme jim tleskaly. Oba byli naším zájmem potěšeni.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mike Mike | 14. dubna 2015 v 22:51 | Reagovat

Jako vždy. Pěkně napsané;-) ale je tu na jednu kapitolu dost málo z příběhu.
Děkuji za možnost shlédnutí. O_O  :-D

2 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 16:04 | Reagovat

[1]: Procvičuji se v okecávání na zkoušení :D hodně slov, málo informací... :P

3 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 12. července 2015 v 18:50 | Reagovat

Ehem... a to je všechno? :-D Pořád jsem čekala, co bude, jestli se stane něco naprosto nečekaného, děsivého... a ono nic.

Ale stejně se mi tvoje vyprávění líbí. Neuvažovala jsi někdy nad psaním fanfikce? :-)

4 Monica Hell Monica Hell | 13. července 2015 v 15:00 | Reagovat

[3]: No, konec to není, jen jsem nějak nepřidala další kapitoly. :D A jinak, ten název kapitoly měl být zavádějící, aby čtenář něco očekával, a ono nic. :D On povídku celkově moc nikdo nečetl a tak jsem na ni zapomněla. Překvapuje mě, že se ti to líbí. A opravdu mě to těší. Nemyslím si, že umím psát nějak moc dobře. Občas se vyjadřuji dost nepochopitelně. Nad fanfiction jsem neuvažovala. Možná někdy to zkusím, ale teď se toho spíš bojím. :D Abych nějak moc třeba nezprznila původní příběh... Nu, teď, jak jsem v práci, nemám moc dobře zorganizované dny a není moc opravdu volného času (musím myslet na brzké spaní kvůli ranní a dlouhé spaní po noční), tak asi nějaký článek nepřidám, ale Karpaty už mám dávno dopsané, tak sem hodím další kapitolu. Ať se ti líbí. :-)

5 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 13. července 2015 v 18:46 | Reagovat

[4]: Mě se to líbí, já jsem nenáročný čtenář :-D Mhm, těším se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama