Sen Nymeria a vlk

25. ledna 2015 v 12:03 | Monica Hell |  Povídky
Jmenuji se Nymeria. Jsem vězněna v nějaké kamenné pevnosti zdejšími veliteli. Neví co se mnou. Holka je jim do armády k ničemu. Rozhodují se mě poslat na onen svět. Aby dostali dvě mouchy jednou ranou, chtějí mnou nakrmit své vlky. Hází mě k nim do kobky. Vlci mě očichávají ale neubližují mi. Hladím je a přátelím se s nimi. Najednou vnímám útok na pevnost. Ze zdí se sype prach a po chvíli začínají padat kusy kamenů. Pomáhám vlkům uniknout. Všichni se rozbíhají do lesa. Nevím, kdo zaútočil.
Z pevnosi jsem sice utekla, ale velitelům už ne. Teď jim musím sloužit jako návnada k odchytu zločinců skrvývajících se ve vsích. Vlastně sloužím králi. Tahle práce se mi vůbec nelíbí. Vyhlížím přes louku stádo krav, které žene jeden ze zlodějů. Lapkové s veliteli jsou ukryti v lese a křoví. Sedí na koních a klidně vyčkávají. Mávám na zloděje. Velitelům se to má zdát jako navádění do pasti. Já ale zuřivě gestikuluji, aby utekl. Přes své krávy si mě nevšímá a klidně se řítí do pasti. Lapkové vybíhají a toho chudáka nahánějí. On je proti nim, já jsem proti nim, jsme oba na stejné straně. Je to můj přítel. Už na něj křičím, kudy má utíkat. Vím, kde čekají královští vojáci. Přes bučení krav mě ale stejně neslyší a je lapen. Utíkám po cestě do lesa. Snažím se utéct velitelům. POtkávám skupinku vojáků. Ti si mě ale stejně nevšímají, neboť nemají chytat mě, ale toho zloděje. S tím je už ámen. Vbíhám do lesa, kde vidím malou holku s vlkem. Hladí ho a zve mě, ať to skusím také. Vlk ale vrčí. Stojím klidně. Najednou na mě vlk skočí, ale já se stejně nebráním. Věřím, že je to jeden z pevnosti. Drží mě u země a očichává. Ta malá holka kamsi zmizela. Byl ze mě cítit pach velitelů, proto vlk zaútočil. Pak mě ale poznal. Proměňuje se v člověka. Povídáme si a já se snažím krýt jeho vlčí vzhled před vojáky slídícími po cestě. Sedíme nedaleko od ní. Pak přijíždí samotný princ. Zajímá se o nás dva. Ptá se, co můj přítel skrýtá pod kápí. Odpovídám, že skrývá svůj zjizvený obličej, aby se ho lidé nestranili. Když princ odejde, musím se zasmát. Sama lidskému vlkovi ukazuji svou tvář, kterou jsem dosud z jedné strany skrývala. Od oka se táhne dlouhá jizva až k dolní hraně čelisti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sárča Sárča | Web | 25. ledna 2015 v 12:25 | Reagovat

Páni, procítěné a vážně skvěle napsané!:)

2 Monica Hell Monica Hell | Web | 25. ledna 2015 v 13:38 | Reagovat

[1]:Děkuju :-) Je to vlastně jen to, co vše jsem viděla ve snu.

3 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 22:11 | Reagovat

To je nádherné :3

4 Monica Hell Monica Hell | Web | 30. ledna 2015 v 17:33 | Reagovat

[3]: Díky :-)

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 15. března 2015 v 10:03 | Reagovat

Je úžasné, co všechno se nám zdá...
Moc pěkně jsi to napsala :)

6 Monica Hell Monica Hell | E-mail | Web | 16. března 2015 v 16:43 | Reagovat

[5]: :-) Děkuji. Mám opravdu radost, že to někdo čte :-)

7 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 15:25 | Reagovat

Skrýt se mezi vlky....pěkné, :-)

8 Týnuš Týnuš | Web | 2. ledna 2017 v 15:28 | Reagovat

Pěkně napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama