9. kapitola- Hrad

3. ledna 2015 v 15:26 | Monica Hell |  Karpaty
Než nás pánové dovedli do našich pokojů, hradní sluha už nám odnesl zavazadla. Bydlely jsme v levém křídle hradu. Každá jsme měly vlastní pokoj, kousek od sebe. Ten můj byl na konci chodby a současně na konci hradu. Byl nádherně vybaven. Barevně byl laděn do tmavé zelené. Na policích hořely svícny a naproti posteli stál krb, ve kterém se také rozhoříval oheň. Vládla tu příjemná atmosféra, ale cítila jsem se trochu osaměle. Nejprve jsem se však opláchla v připravené mýdlové vodě a pak jsem se převlékla do čistého oblečení. Vyšla jsem na chodbu s úmyslem navštívit kamarádky v jejich pokojích. Na chodbě ale stál Jonathan:
"Bude mi potěšením odvést vás k večeři. Bude hotova za pár minut." Trochu mě zaskočil, myslela jsem, že si odpočineme déle, ale přikývla jsem. Usmála jsem se na něj a rychle kolem něj proklouzla do Sarina pokoje. Zastihla jsem ji, jak se zrovna obléká.
"Čeká na nás Jonathan, jdeme na večeři."
"Už?" podivila se, ale přikývla. "A Elena to ví?"
"Jsem si jistá, že Jonathan jí to poví sám." ušklíbla jsem se.
Vyšly jsme z pokoje a opravdu- Elena s Jonathanem na nás čekali. Jonathan nás sebejistě vedl dlouhými chodbami a několika schodišti do jídelny. Snažila jsem si zapamatovat, kudy jdeme, ale po pár minutách jsem byla ztracena.
"Vaše pokoje jsou v pátém poschodí, kdežto jídelna, ve které budeme jíst, je ve třetím." snažil se nás alespoň trochu nasměrovat.
Drake seděl v čele ohromného stolu a po své pravici měl Mika. Sarah usedla po Drakeově levici a já si přisedla k Mikovi. Vedle Sarah se posadila Elena a k ní Jonathan. Stejný sluha, který nám odnesl tašky do pokojů nás i teď obsluhoval s jídlem. Zatímco my jsme jedly, Drake nám vyprávěl historii jeho hradu a sám moc nejedl. Drakea jsme poslouchali nad sklenkou dobrého vína ještě dlouho do noci. Najednou jsem se už necítila tolik unavená, jako po příjezdu. Když jsme se rozcházeli od stolu, Mike mi tiše zašeptal do ucha:
"Mohu ti ukázat kousek hradu v rámci doprovodu do pokoje?"
"Jistě, děkuji." potěšeně jsem se usmála.
Dovedl mě k hlavnímu schodišti a zamířil nahoru. Já jsem ale ještě otálela dole a rozhlížela se po celé obrovské chodbě.
"Tak pojď." natáhl ke mně netrpělivě ruku. Vyšli jsme do čtvrtého patra a tam jsme zůstali, Mike mě vedl chodbou přímo k obrovským dveřím.
"Co tam je?" zvědavě jsem ukázala na dveře.
"Pojď se mnou a uvidíš." usmál se opět tak tajemně, že jsem z toho nemohla nic vyčíst. Jemně zatlačil na dveře a přede mnou se objevil obrovský taneční sál. Jeho velikost mě opravdu překvapila. Po jeho obvodu byly i balkony a v čele stálo vyvýšené pódium pro kapelu. Pod balkony byla velká okna na všech stěnách, kromě té, kde byly dveře. Myslím, že jsme se nacházeli v pravé hradní části, takže můj pokoj byl odtud přes celý hrad a o patro výš.
"Kudy se člověk dostane nahoru?" ukázala jsem na balkony.
"Tady jsou malá schodiště." ukázal na dlouhé závěsy po stranách dveří.
"Zajímavé. Nezatančíme si?" zasmála jsem se, protože jsem nečekala, že to přijme.
"Bez hudby?" podivil se, na což jsem vytáhla mobil z kapsy. Tady mi byl k ničemu, není tu žádný signál, ale jsem prostě zvyklá ho nosit. Vybrala jsem nějakou pomalejší píseň a položila ho na podlahu vedle dveří. V sále byla skvělá akustika. Mike mě vzal do náručí a tančil se mnou tak ladně, že jsem si myslela, že se snad vznáším. Držel mě velmi pevně, ale mě to bylo příjemné. Když dohrála první píseň, začala hrát další, tentokrát rychlejší. Točili jsme se v jednom kole. Za chvíli jsem se ale musela zastavit. Neměla jsem sílu pokračovat, ale Mike vypadal, že by to ještě vydržel hodiny a hodiny.
"Neukážeš mi, kde sídlíš ty?" snažila jsem se ho trochu svádět.
"Vypadáš, že by sis měla jít hned lehnout." usmál se a já jen pokrčila rameny. Rozešla jsem se směrem ke dveřím. Mike mě náhle chytil za ruku a táhl mě ke schodům v sále.
"Půjdeme menší zkratkou."
Nahoře jsme vyšli ze sálu podstatně menšími dveřmi, než jsme vešli. Byly jsme na nějaké malé chodbě, která se napojovala na tu hlavní. Na jejím druhém konci byly další schody. Mike na ně ukázal:
"Když po nich půjdeš, dostaneš se do šestého poschodí. Je to tedy spíš podkroví, ale je v něm pár obytných pokojů jako v tomto, pátém. Tam nahoře je po pravé straně od schodů několik dveří a já mám pokoj za těmi posledními." vesele se na mě usmál. Já jsem se snažila zapamatovat si jeho popis, včetně toho, jak jsme se dostali až sem.
Pak jsme šli po chodbě až k velkému schodišti.
"Když půjdeš dál nahoru, ocitneš se v hlavní věži."
"Dobře." přikývla jsem a už jsem chtěla jít dál, směrem, kde je asi tak můj pokoj.
"Počkej," opět mě zadržel. "vezmu tě kratší cestou."
"Jako nějakou tajnou chodbou?" nadchla jsem se.
"Dalo by se říct i tak." zasmál se mému vzrušení, "Myslím, že ji používalo i služebnictvo."
Odvedl mě za schody k dalším malým dveřím. Zarazila jsem se. Uvnitř byla úplná tma.
"Neboj," smál se Mike, "já tě povedu."
Šel tedy přede mnou a držel mě za ruku. Chodba byla dost úzká a několikrát se zatáčela, ale díky Mikovi jsem měla alespoň jistotu, že do ničeho nenarazím zepředu. Asi za tři minuty jsme vyšli ven. Kupodivu ne dveřmi, ale stěnou. Byla obložená dřevem a tak východ z venku nebyl moc vidět, ale když už člověk ví, kde má hledat, nemůže to minout.
Místo kde jsme vyšli, mi bylo povědomé. Pak jsem si prohlédla dveře proti mně a došlo mi, že stojíme přímo před mým pokojem. Je neuvěřitelné, jak rychle jsme se k němu dostali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama