Prosinec 2014

Ohnivý pohár

18. prosince 2014 v 18:21 | Monica Hell |  Tvoření a návody
Dnes vám ukážu opstup výroby krásného a jednoduchého svícnu. Tímto pohárem jsem obdarovala mnoho svých přátel a s kritikou jsem se zatím nesetkala :-)

Co budeme potřebovat?
  • Sklenku na víno- levně jsem je sehnala v Tecscu kde mají na sadu po 4 kusech stálou slevu na necelých 70,-
  • Konturu
  • Barvy na sklo
  • Obyčejný fix na vodní bázi, ne lihový!
Nejprve si na sklenku fixem předkreslíme vzor plamenů. S fixem je to ideální, neboť co se nepovede, to lehce smažeme.
Dáme si pozor, aby plamenů byl sudý počet. Pokud by tak nebylo a my bychom chtěli svícen střídavě dvoubarevný, měli bychom potom stejnou barvu vedle sebe.
Jeden plamen protáhneme a "obtočíme" okolo stopky sklenky a svedeme ho až na podstavec, kde ho zakončíme elegantní smyčkou.
Konturu necháme zasychat nejlépe celý den.


Než začneme pracovat s barvami na sklo, ujistíme se, že na výrobek budeme mít čas ještě alespoň hodinu po té, co ho vybarvíme.
Pohár vybarvíme alespoň dvěmi barvami, vždy ob jednu. jelikož malujeme na 3D objekt, barvy budou stékat. Musíme tedy pohár hlídat a obracet ho vzhůru nohama a naopak, tak jak je potřeba. Zpočátku častěji, pak už jen například po 10 minutách. Barvy necháme schnout minimálně 24 hodin.


Stavba těla a metabolismus upíra

1. prosince 2014 v 15:06 | Monica Hell |  Anima Mea
Napadlo vás už někdy, jak a proč funguje tělo upíra? Jak je to s krví, kterou pije a jak se cítí na slunci? Já jsem přemýšlela o možném reálném vysvětlení fungování této bytosti. Vzala jsem v potaz spoustu knih, filmů i pověstí a z toho si vytvořila vlastní obrázek.

Začnu vznikem upírů obecně. Slovo upír se v literatuře objevuje již někdy ve 12. století. Pověry vznikly samozřejmě již mnohem dříve. Pravděpodobně se tak stalo z důvodu neobjasněných úmrtí či vražd. Ve vesnici zemřel někdo neoblíbený a pak ho následoval jeho příbuzný a sousedé atd. (Vikingská mytologie). Lidé mohli někoho ošklivě urazit či mu ublížit. Možná si to vyčítali, chtěli se omluvit, ale on jim zatím zemřel. Potom se jen třásli strachy, aby se jim nepřišel pomstít ze záhrobí. Pak si někde nedali pozor, nechali se laskavě sežrat a z prvního mrtvého byl upír. Lidé byli nevzdělaní, nepoznali zvířecí původ smrtelných ran a tak vše přisoudili "neoblíbenému mrtvému". Toho pak vykopali, znesvětili jeho tělo a nejlíp ještě spálili. Možná se nakazili nějakou nemocí, jak dýchali vzduch otrávený rozkládajícím se tělem a objevily se u nich zdravotní problémy. To opět přisuzovali manipulaci s upírem, neboť se to u nich nikdy dřív nevyskytlo (kdy a proč by se taky vyhrabával spořádaný mrtvý?!).

A teď již k mé teorii:

Člověk se stane upírem po pokousání jiným upírem. Pokud by ho upír vysál, člověk zemře. Pokud mu ovšem do rány dopraví jed (ve slinách jako varan) a začne se šířit krevním oběhem, působí na veškerou tkáň i orgány a započne otrava. Ta se projeví ve formě genetické mutace, transformace buněk. Tělo nakaženého se začne měnit v upíra. V krevním oběhu koluje pozměněná krev, srdeční frekvence se zpomaluje, buňky se zpevňují a získávají vyšší odolnost. Postiženému se zrychlují reflexy a začíná mu být nepříjemný sluneční svit.

Přestože se upír jeví jako mrtvola, mrtvý není. Kdyby byl a srdce mu opravdu netlouklo, nekoluje mu v žilách krev a neprobíhá obnovování buněk, tedy léčení ani se vlastně nemůže hýbat. Pokud v těle přestane proudit krev, nastává tzv. mrtvolná ztuhlost. Tudíž i upírovi musí fungovat krevní oběh. Po přeměně se mění jeho metabolismus a srdce se zpomaluje a zpomaluje, ale nikdy se nezastaví. Tluče jen tak pomalu, že to není člověkem zaznamenatelné. Podobné je to u plejtváka obrovského. Tento savec má pouhých osm srdečních stahů za minutu.


Většina nově nabytých vlastností se jeví výhodou. Ohromnou nevýhodou je právě nesnesitelnost slunečního světla. Téměř veškeré buňky těla se změní. Kůže je odolnější mechanickému poškození, avšak reaguje mnohem citlivěji na UV záření. Pokud je někde ozonová díra a my, lidi, se budeme opalovat, naše kůže se začne pálit. Projeví se zarudnutím, loupáním svrchní vrstvy, bolestivými praskavými puchýři. Upíří "shoření" na slunci funguje úplně stejně jako u člověka až na to, že je mnohem razantnější a rychlejší. Pokud nejsou jeho zranění příliš rozsáhlá, je schopen se sám vyléčit. Právě díky mutacím to trvá kratší dobu než obnovování lidských buněk.

Upír musí pít krev. Je jedno, jestli zvířecí či lidskou. Nejlépe mu chutná ta, která je nejpodobnější jeho původní lidské. Tedy krev se stejnou skupinou i Rh faktorem. Krev pije kvůli jedinečným bílkovinám v ní rozpuštěným. Ty totiž fungují jako energetická zásoba při hladovění a tvoří se v játrech. Jak ale člověk podstoupí proměnu v upíra, jeho játra přestávají fungovat. Pomocí krve přejímají upíři lidské vlastnosti. Pokud pijí dostatek lidské krve, získávají vyšší odolnost vůči UV záření. Jestliže tedy budou pít špatnou, nakaženou krev například při morové epidemii, sami budou strádat a krev jim spíše ublíží.

Upír se dá zabít v podstatě stejně snadno, jako kterýkoliv jiný živý tvor. Bodnutí do srdce či setnutí hlavy je nejjistější proto, že se poruší srdce, které tak nemůže fungovat, anebo se přeruší hlavní tepny a mícha. Takto spolehlivě zabijete každého. Ovšem trefit se s kůlem do srdce není nic jednoduchého, neboť je kryto žebry a hrudní kostí.