První zkušenost s marihuanou

24. října 2014 v 22:13 | Monica Hell |  Anima Mea
Nebo ne?
S kamarádkou jsme se rozhodly, že si zkusíme uvařit čaj z marihuany. Věděly jsme, že z čaje se nám nemůže nic stát, ale zajímalo nás, jestli se bude něco dít.
Kamarádka zjistila, že mnohem účinnější je vařit trávu v mléce, neboť se lépe uvolňují nějaké ty látky. Bohužel se mi podařilo sehnat pouze konopné stonky. Nevadí- lepší než nic. Stejně si myslím, že i stonky obsahují nějaké ty uvolňující látky, i když málo. O to méně jsem se bála možných následků. A jako že jsem se bála dost! V životě jsem nezkoušela nic podobného.


Nikdy jsem nezažila nic podobného! Zažívala jsem chvíle opravdového napětí a nervozity, zrychlený tep a strach… Byla jsem vylekaná z každého bouchnutí dveří. Jak ubíhal čas, napětí se stupňovalo, až jsem najednou ucítila ohromnou úlevu. Měla jsem radost. Byla jsem nadšená. To pomalu přešlo v ignoraci a znuděnost. Vrátila jsem se do normálního běhu dne.

Takže jednoho dne jsme přišly ze školy a začaly vařit. Začaly jsme asi v 1 hodinu odpoledne. Do hrnce jsme nalily mléka o trochu méně než 1 litr, když vařilo, vhodily jsme dovnitř nastřihané sušené stonky. Zatímco jsme čekaly na vývar, ze zbylého mléka jsme uvařily krupicovou kaši. Trochu jsem se bála, že to bude beton, protože jak jsem tam sypala krupičku, mléko vůbec nehoustlo. Tak jsem tam nasypala pořádnou hrst a už to tvrdlo :-D naštěstí jsem to včas sundala ze sporáku a mohly jsme to jíst obyčejnou lžící :-P.
Doba, kdy se konopí vyvařovalo, byla hrozná. Obě jsme byly strašně napjaté a nervózní, aby se nikdo nevrátil domů a nenachytal nás, jak vaříme marijánový mlíko. Navíc celá kuchyně smrděla po mléce a seně. Hlídala jsem každé auto projíždějící okolo a kontrolovala, jestli zrovna s dveřmi klepla kamarádka přicházející ze záchoda a nebo se někdo vrátil! Přišla jenom jedna návštěva, která stejně nakonec nic nechtěla a tak zase odešla. Mezitím už jsme mléko slévaly. Strašně moc se ho vypařilo. Jak jsem již psala- z necelého litru nám zbyla jen trocha na dno sklenice. Košťály jsme zahrabaly do kompostu a po úklidu se spokojeně odebraly z kuchyně.
Ještě jsme čekaly, až mléko trochu vychladne a pak nastala chvíle ochutnávání! Byla jsem zvědavá, jakou bude mít chuť. První do toho šla kamarádka, vypila půlku, a když jsem se jí zeptala, jak to chutná, odpověděla: "Jako mnoholičnej lektvar!" Tedy jsem ochunala i já. První malý doušek nebyl tak špatný, ale moc se mi nelíbilo, jak to načichlo po seně. Pak jsem si několikrát lokla pořádně, abych už to měla za sebou. Bylo to odporný! Lehce nahořklý, to ale tolik nevadilo. Nejhorší na tom bylo to sražené mléko, vzniklé vařením. Z toho mi bylo lehce blivno. Bylo mi dost proti srsti polykat ty pucky. Nakonec jsem ještě pál loků nechala a kamarádka to dožunkla. A pak se málem poblila… Zapíjely jsme to ale vodou a tak bylo naštěstí vše v pořádku.
Nějaké účinky by se měly dostavit tak do půl hodiny, ale věděla jsem, že z tohohle stejně nic nebude… Tak jsme šly prostě hrát dobyvatele a bavily jsme se.

Opravdu z toho nic nebylo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama