Září 2014

7. kapitola- Odjezd

14. září 2014 v 12:14 | Monica Hell |  Karpaty

"Půjdeme si sbalit několik věcí," sdělila Sarah, "ale jestli chcete, můžete počkat u nás na pokoji." pozvala je. Já se stále musela usmívat na Mika. Všichni jsme se zvedli a odešli do horních pater.
Zatímco přátelé se usadili do křesel u krbu a o něčem diskutovali, my jsme přemýšlely, co by se nám mohlo hodit a co si vezmeme s sebou.
"Kolik si toho mám vzít?" přemýšlela nahlas Elena.
"Pojedeme na koních, tak ať to uvezeme." pousmál se Jonathan.
"Ale samozřejmě není problém pro cokoliv poslat." usmál se Drake, "Zařídím, aby vám nic nechybělo." dopověděl s velmi výrazným drsným přízvukem.
"Už můžeme vyrazit." s úsměvem sdělila Sarah. Drake nečekaně prudce vyskočil a rychle k ní přistoupil. Naklonil se k ní a něco jí tiše pověděl. Nechápala jsem, co to dělá, ale objasnilo se mi to rychle. Sebral jí její tašky z rukou, naskládal si je do jedné a druhou ji objal. Společně odkráčeli z pokoje.
Zjistila jsem, že zatímco jsem se zabývala těma dvěma, Jonathan napodobil Drakea, sebral Eleniny tašky a odcházel s nimi dolů. Elen si toho po chvíli všimla a vyběhla za ním- nepotřebovala, aby jí někdo jakkoliv pomáhal. Je tedy na mě, abych našla klíče. Otočila jsem se a narazila přímo do Mika.
"Omlouvám se." vyhrkla jsem polekaně. Vůbec jsem nezaslechla, že by vstal z křesla a přišel až ke mně. Byla jsem zřejmě tak soustředěná na Drakea, že jsem Mika nevnímala.
"To je v pořádku." usmál se. I já jsem se usmála a požádala ho o pomoc:
"Neviděl jste klíče? Někde tady musejí být!" rozhlížela jsem se po pokoji.
"Myslíte tyhle?" pronesl tiše a hebce a zvedl je do výše mých očí.
"Jo, jasně." široce jsem se usmála, vzala je a otáčela se k odchodu. Mike mě ale chytil, přidržel před sebou a začal mě líbat. Přestal a zeptal se mě:
"Nevadilo by vám, kdybychom si začali tykat?"
"Nu klidně, proč by mělo?" zazářila jsem, neboť to znamenal další krok v našem vztahu. "Ale mám pocit, jako byste byl nějaký šlechtic ze středověku." krátce jsem se zamyslela, "Uctivost na prvním místě." a zasmála se. Mike se zarazil a tázavě na mě pohlédl. Nechápala jsem ho, řekla jsem něco špatně? Náhle jsem si uvědomila svůj omyl:
"Bys byl..." opravila jsem se rychle a políbila ho na tvář.
"Copak vypadám tak staře?!" oba jsme se rozesmáli.
"Jistěže ne!" zvážněla jsem.
"Půjdeme?" zeptala jsem se, ale na odpověď jsem už nečekala a vykročila jsem směrem ke dveřím.
Hned pod schody na nás čekala Elen s Jonathanem za zády. Prošli jsme okolo nich a oni se k nám připojili. Za necelou půl hodinu jsme dorazili na louku, kde se pásli koně. Sarah s Drakeem si krátili čas vzájemným sbližováním. Rozhodně nás tak brzo nečekali a naším příchodem jsme je vyrušili. Sarah se celá červenala. Musela jsem se na ní smát, jak roztomile rozpačitě vypadala. Šla jsem za Mikem, který už připevnil část mých věcí k Darknessově sedlu. Ten zbytek přivázal na svého koně. Významně na mě pohlédl a chystal se něco říct. S úsměvem jsem na něj čekala.
"Jsem tak moc rád, že ses rozhodla jet se mnou." řekl upřímně a mile se usmál.
"To já jsem ráda také. Snad cítí něco podobného i holky." chtěla jsem se na ně ohlédnout, ale Mike mě zadržel a objal. S ním jsem se cítila jako v sedmém nebi. Vyrušil nás až Jonathan:
"Máte vše hotové? Můžeme jet?" Odtáhla jsem se od Mika a začala šplhat do sedla.
"Počkej, pomohu ti." nabídl se Mike a podržel mi nohu. Všimla jsem si, že ani jedna z nás nedokázala nasednout bez pomoci. Potom se jen pánové sami ladně vyhoupli a mohli jsme jet.