Srpen 2014

Hudba

12. srpna 2014 v 17:34 | Monica Hell |  Anima Mea
Mojí největší láskou ohledně hudebních kapel se asi před šesti lety stala finská kapela Nightwish. Nejčastěji poslouchám metal, rock a méně již punk. Zaujal mě gothic, orchestral, heavy a folk -metal. Od Nightwish nejraději poslouchám písně z éry, kdy v kapele ještě vystupovala Tarja Turunen, takzvaná "Ledová královna severu". Pak ji vystřídala Anette Olzon s, podle mě velice průměrným hlasem. Nyní v Nightwish už nějaký ten pátek působí Floor Jansen, jejíž hlas také není zas tak špatný.
Úplně nejoblíbenější písní se stal Nemo, který se poprvé objevil v albu Once. Líbila se mi okamžitě po té, co jsem si ji poprvé poslechla. To hlavně kvůli své melodii, protože tenkrát jsem ještě nerozuměla ani slovu. Znala jsem snad jedině "Nemo", což latinsky znamená "nikdo".
Neposlouchám pouze Nightwish, mám spoustu oblíbených kapel. Jednou z nich jsou například Korpiklaani, což znamená "Lesní klan". Když jsem je slyšela poprvé, vůbec se mi jejich styl nelíbil. Jejich písně mi ale zůstaly v PC, takže při přehrávání veškeré hudby také hrály. Tak jsem si na ně časem zvykla a dokonce oblíbila.
Od Hammerfall mám nejraději Last Man Standing, pak poslouchám i Lordi, Green Day, Eluveitie, ale i Landu a mnoho dalších.

6. kapitola- Pozvání

12. srpna 2014 v 15:33 | Monica Hell |  Karpaty
Ještě chvíli jsme poseděli nad prosluněným údolím a rozplývali se nad krásou probouzející se přírody.
Cestou zpátky jsem už Darknessovi věřila mnohem více. Poslouchal mě na slovo, jako bych ho vychovávala já. S Mikem jsme uháněli krajinou a užívali si jízdy. Mike jel kousek přede mnou a ladně přeskakoval popadané stromy a kameny, které můj kůň raději s jistotou objížděl. Zastavili jsme se až na louce nedaleko našeho nynějšího domova.
"Jezdíte skvěle." podotkla jsem s uznáním, "Ještě mi řekněte, že se umíte šermovat a já uvěřím, že jste mým opravdovým princem na… hnědém koni." rozesmála jsem se.
"No," zarazil se, "nerad bych vám lhal. Já opravdu šermuji." usmál se. Darkness začal neklidně přešlapovat. Rád by se semnou zase rozběhl a ukázal mi, co všechno dokáže. I já jsem chtěla udělat další krok kupředu.
"Myslím, že jsem se zamilovala." rozhodně jsem prohlásila a Mike se usmál, "Ten kůň je úžasný." pokračovala jsem s úsměvem a s Darknessem jsem se rozběhla kupředu. Mike se na chvíli zarazil, ale rychle se vzpamatoval, otočil koně a rozjel se za mnou.
Objeli jsme celou louku po jejím obvodu, a když jsme se vrátili na původní místo, už na nás čekali přátelé schovaní ve stínu stromů.
"Jak se vám to líbí?" zeptala jsem se kamarádek.
"Ti koně jsou tak chytří." obdivně prohlásila Sarah a poplácala toho svého po šíji, "A navíc máme úžasnou společnost." otočila se a usmála se na Drakea.
"Jsou moc milí." konečně nadšeněji a s úsměvem prohlásila Elena.
"Kdo? Koně nebo společníci?" zareagovala okamžitě Sarah na její slova.
"Obojí." usmála se Elena.
"To jo…" povzdechla jsem si.
"Copak?" zeptal se starostlivě Mike.
"Vždycky jsem si přála mít vlastního koně." usmála jsem se.
"A copak vy, Jonathane, Draku? Jste nějací zamlklí. Děje se něco?" zajímala se Elen.
"Jen tiše obdivuji, co dokáže příroda." odpověděl klidně Drake a věnoval Sarah svůj úsměv.
"Jistě." mírně se pousmál Jonathan.
S Mikem, Sarah a Elen jsme se mírně vzdálili. Mike nám totiž nabídl, že nás naučí správnou techniku jízdy na koni. Sedly jsme si do trávy, zatímco Mike nám ochotně vše vysvětloval a názorně předváděl.
Čas utíkal neuvěřitelně rychle, poledne se blížilo a my jsme začínaly být hladové. Mike se nám smál, když zaslechl, jak nám najednou zakručelo v břiše. Nechali jsme koně volně pást na louce a společně jsme pěšky zamířili na oběd.
Hospodářka nás už netrpělivě očekávala a mile nás přivítala, když jsme vešly do chodby. Jakmile ale spatřila další své hosty, úsměv pominul. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Vysvětlila jsem si to ale lehko- má nejspíš podobný pohled na Drakea, jako já.
Přátele jsme v salonku opustily a samy jsme se šly převléct. Jakmile jsme se vrátily, obsluha nám již servírovala jídlo. Popřáli jsme si dobrou chuť a začali jíst. Celý oběd proběhl v tichosti, nepadlo jediné slovo. Opět to bylo moc dobré, ale pánové moc nevypadali, že by měli hlad. Jedli málo a pomalu. Seděli jsme u pití, já u svého oblíbeného jahodového džusu, Drake prolomil ticho:
"Slečny," upoutal naši pozornost, "jestli dovolíte, rád bych vás pozval na pár dní na svůj hrad." nabídl nám s úsměvem.
"Vy vlastníte hrad?" nevěřícně vykulila oči Elena. Drake se pousmál.
"Ano, přátelé se snad nesvěřili?" podivil se.
"Zmínili se pouze o sídle." upřesnila jsem a výrazně pohlédla na Mika.
"Moji předci ho vybudovali už za dávných dob. Ale teď vám to vyprávět nebudu. Potrpím si na atmosféru." prohlásil významně, "Takže jestli přijmete, určitě vám vyložím více." usmál se. Měla jsem ohromnou radost. S Elenou a Sarah jsme na sebe pohlédly a usmály se. Byly jsme domluvené.
"Přijímáme." odpověděly jsme naráz.