Svatomartinské slavnosti na Zbirohu

13. listopadu 2017 v 21:12 | Monica Hell |  Anima Mea
V sobotu vše nasvědčovalo tomu, že bude krásný den- sluníčko už od rána a klidné bezvětří. Tedy jsme se Mikem rozhodli, že se podíváme na další vcelku nedaleko položený zámek Zbiroh. Vlakem jsme dojeli až do vesnice Kařez, odkud jsme pokračovali pěšky. Zámek se od nádraží nezdál být tak daleko, ale zdání klame. :D Cesta byla dlouhá 5 km a po celou dobu prakticky po rovince, stoupat jsme začali až ve Zbirohu.


Na zámku jsme si nenechali ujít zajímavou prohlídku. Zbiroh má velice zajímavou historii ohledně osídlení. Za zmínku určitě stojí fakt, že sídlo stojí na buližníkové skále, která zesiluje radiový signál. Díky tomu vojáci v minulosti například sledovali "neviditelná" americká letadla.

Dále se zde nachází nejhlubší studna Evropy, která měří asi 163m. Říká se, že na jejím dně může být ukryt nacistický poklad. A neposlední zajímavostí jest to, že sóprávě zde Alfons Mucha namaloval svou Slovanskou epopej. A maloval ji v krásném sále s prosklenou střechou. Takovou střechu jsem na zámku viděla poprvé a nápad je to velmi povedený.


Svatomartinské slavnosti byly nejen o jarmarku, ale především o koštování vína pečené huse. K jednomu ani druhému jsme se přítelem ale nedostali, neboť ze velmi ochladilo a začalo pršet. Vhod nám tedy přišla hřejivá medovina více, než ledové víno. Nu a na husu byla jednoduše moc dlouhá fronta, nedostatečná chuť a taky stála čtvrtka téměř 400,-, jak jsem se později dozvěděla.

Cestou zpět jsme si vcelku mákli, neboť jsme chtěli stihnou vlak, který nám měl podle výpočtů GPS ujet před nosem. Je neuvěřitelné, že mi můj minutový běh ušetřil celých 7 minut :D :D. Jo a ten vlak měl stejně zpoždění. :D


 

Já a další tisíce nositelů rovnátek

7. listopadu 2017 v 17:17 | Monica Hell |  Anima Mea
Minulé úterý jsem se slavnostně zařadila mezi hrdé nositele rovnátek tzv. na pevno. Od těch dob uběhl již celý týden a já mám dnes v puse již kompletně vše, co mi bylo plánováno do ní vložit. Napíšu vám o tom, co tam vlastně mám a jak vše probíhalo od začátku.

Jednoho dne ve čtvrtek v době, kdy mi bylo asi 15 let, jsem měla ve škole k obědu krupičkovou kaši… Přišlo mi divné, že po kašovité stravě mám podrážděné horní patro v puse. Záhy, do několika dnů mi došlo, že jsem si patro neodřela, nýbrž že mi začal vyrůstat špičák ve druhé řadě zubů. Tenkrát jsem zjistila, že jsem vlastně takový žralok- ten má také několik řad zubů. A to je začátek celého příběhu. :D

Když mi špičák poporostl, byla mi nasazena rovnátka vyndavací, jen noc, která ovšem nepomohla. (Jako by to mamka neříkala od začátku. V rodině již máme zkušenosti, že tato rovnátka moc nepomáhají.) Ty stály okolo 2.500,-.

Když jsem se po letech konečně usadila v jednom městě, rozhodla jsem se se svými zuby opět něco dělat. Řekla jsem si: "Čím dřív budu mít zuby srovnaný, tím dýl si výsledku užiju!" Tak snad je nebudu mít navždy. :D Tedy jsem se v březnu tohoto roku objednala na ortodoncii s tím, že chci zuby rovnat rovnátky na pevno. Na konzultaci jsem se dostala až v květnu. Zde se mě paní doktorka podívala a řekla mi, co by mi se zubem mohla provést s tím, že si mám vše rozmyslet. Ještě jsem si nechala udělat rentgen a přijít jsem měla až v srpnu.

Tedy jsem ortodoncii opět navštívila a odsouhlasila průběh a způsob léčby. Byly mi provedeny otisky obou zubních pater a pozvána jsem byla znovu až na říjen. Za minulé provedené práce jsem zaplatila celkem 400,-.

Desátého měsíce dá se říci započala mé léčba. Jeden týden mi byly okolo jedné stoličky na horním oblouku nasazeny jakési gumové kroužky, které měly za úkol vytvoření mezer. První den po nasazení mě zuby trochu bolely, ale nebylo to tak strašné.

Po 7 dnech byly kroužky vyjmuty a lékařka mi zkoušela nasadit okolo oněch stoliček kovové kroužky, na kterých mi budou držet rovnátka. Zajímavé= bylo to, že mám tak drobné zuby, že lidem obvykle dává velikost 26-28, zatímco mě nasadila 8-10. Nevím, v čem jsou tyto velikosti, ale mě se moje zuby nezdají zas tak moc malé. :D Zároveň mi byl proveden další otisk, tentokrát spodní čelisti, neboť dostanu jakousi nákusnou dlahu. To roto, abych nemohla zcela stisknout zuby k sobě a špičák mohl být bez zadrhnutí vtlačen do své řady. Z ordinace jsem odcházela se zuby osvobozenými od gumiček i kovu. Od této chvíle mi byla vyráběna rovnátka.

Za další týden mi byly gumové kroužky znovu nasazeny, ale tentokráte vůbec nic nebolelo.

Na konci října, přesně na Samhain mi byly nasazeny rovnátka. Celá akce trvala asi 1,5h. Nejprve mi byly nasazeny kovové kroužky okolo 1. stoliček. Ty byly zacementovány a pokračovalo se lepením zámečků na jednotlivé zuby. Na zámečku je speciální lepidlo, rychleji tuhnoucí pod světlem speciální lampy. Nakonec doktorka na zámečky připevnila drát pomocí gumiček, jejichž barvu jsem si mohla zvolit sama. Pro začátek jsem vybrala světlou stříbrnou, ale už se těším, až je po měsíci budu měnit a půjdu do nějaké odvážnější barvy. Poté mi sestra na modelu ukázala správné čištění zubů a co dělat při případných potížích. Za rovnátka jsem zaplatila 8.900,- a za kartáčky a vosk dalších 210,-.

První den mě zuby vlastně moc nebolely, ale přes noc se vše ozvalo. Bolest nebyla nijak extrémně silná, ale velice nepříjemná a měla jsem chuť rovnátka vyrvat. Litovala jsem, že jsem do toho šla.

Zuby mě silně bolely dva dny, ten třetí jsem si zvykla… :D Jedla jsem jogurty a pudinky, trpěla hladem a bolestí. Čtvrtý a pátý den, o víkendu, bylo vše o dost lepší. Už jsem dokázala rozkousat malé kousky masa zadními stoličkami, což jsem považovala za úspěch.

Dnes, v úterý opět po týdnu mi byla na spodní zuby přilepena nákusná dlaha. Jedná se vlastně o takové 2 plastové odlitky zadních 4 zubů na každé straně, vpředu spojeny drátem. Je to nepříjemné, jídlo již nekoušu, nýbrž vlastně drtím a jsem zvědavá, jak s tím budu žít. :D Za dlahu a drát, jenž mi vede přes horní patro, jsem zaplatila 1.400,-.

V ordinaci se mám znovu zastavit až v prosinci a pak každý další měsíc. Léčba bude trvat prý okolo dvou let, tak jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

Křížem krážem po hradech a zámcích

17. září 2017 v 12:12 | Monica Hell |  Anima Mea
Sotva začalo být venku trochu hezky a teplo, vyrazili jsme s Mikem obdivovat naše České památky. Sezonu jsme zahájili květnovou návštěvou hradu Křivoklát, kde se zrovna konala nějaká akce, na jejíž název si již bohužel nevzpomínám.

Shlédli jsme několik stánků na nádvoří, dozvěděli se mnoho novinek při prohlídce hradu, vystoupali na vrcholek věže. Nakonec jsme ještě navštívili vyhlášenou vyhlídku na hrad, která je kousek od něj.






O pár týdnů později jsme se ještě na hradě Radyni učili keltským technikám pletení pásků a podobných tkaniček. Bylo to zajímavé a lidé tenkrát byli neuvěřitelně šikovní. Bavilo mě to, ale doma jsem na to již neměla trpělivost. :-D

Naše další putování vedlo do Plaského kláštera, který je zajímavý tím, že je postaven na pilotech, kvůli vodě pod sebou. Nejen že nás zaujala velikost historické stavby, ale zároveň nás nadchla nejmodernější letecká technika. Zrovna ten den byl totiž na přilehlém letišti Letecký den a my jsme přes kopec obdivovali leteckou akrobacii, bitvu 2.sv.v., ale hlavně nadzvukové stíhačky letící ohromnou rychlostí a vydávající ještě větší hluk.



Ještě před začátkem prázdnin jsme se podívali do Bečova nad Teplou, kudy jsme minulý rok pouze projížděli při naší "Cestě kolem Čech za 8 dní". I tentokrát jsme interiéry hradu a zámku, ale hlavně Relikviář sv.Maura obdivovali pouze v duchu, jelikož jsme se do města dostali v době, kdy byl komplex uzavřen. Prohlédli jsme si alespoň zajímavou stezku vedoucí na šibeniční vrch a hezky se prošli po okolí.



Jako již tradičně jsme s kamarádkou navštívili chatu v Posázaví a při tom se zajeli podívat na nedaleký Český Šternberk. Zajímavé na tomto hradu je to, že jeho majitel bydlí přímo v prvním patře. Přemýšlím také o bydlení na hradě. Sehnat ho ale dnes není moc velký problém. Problém je uvést ho do obyvatelného stavu.



S Mikem jsme plánovali týdenní pěší turistiku po Českém Ráji. Počasí nám ale nepřálo a po týdnech horka přišly deště. Kvůli tomu jsme dovolenou zrušili s tím, že si alespoň užijeme Vánoce. :-)
Novou tradici budujeme v návštěvě festivalu Skotské hry. Již podruhé jsme se vydali na zámek Sychrov, kde se každoročně v srpnu konají oslavy Skotských tradic. Zkusili jsme podat nějaké výkony a odměnou nám bylo okusení pravé skotské whisky. Při poslechu kvalitní hudby jsme si s přítelem dali Cranachan, tzv. whisky v pevném skupenství. Byl to výborný desert skládající se z ovesných vloček, smetany, malin a oné pověstné whisky. Moc se mi líbily ukázky sokolnictví a výuka tanců. Mike se se svým novým kiltem přičinil k překonání loňského rekordu "Nejvíce mužů v kiltu či kostkované sukni na jednom místě". Shromáždilo se jich celých 319!
Velice záživné bylo ale spaní. S Mikem jsme si ustali v nákladním prostoru dodávky. Musím uznat, že to byla skvělá volba, neboť první noc přišla ohromná bouřka a my byli stále v suchu a pohodlí (oproti sousedům se stanem).
Cestou z her jsme ještě obdivovali krásy Mladé Boleslavi. Zklamal mě zde sice hrad, ale plně ho vynahradilo muzeum se svým "Dračím trůnem" před vchodem. Takové křeslo bych chtěla ke stolu. :-D Také jsem si hodně vyhrála s Mladoboleslavskou fontánou na náměstí. Ta zobrazovala tok řeky Jizery a nápad i zpracování mě velmi zaujalo.


Ke konci prázdnin jsme se podívali na Zemi živitelku, kde jsem já osobně byla poprvé. Byla to zajímavá výstava, ale celkově moc nechápu, co na tom všichni mají…
Z Českých Budějovic jsme nabrali směr Český Krumlov. Stojí zde opravdu krásný hrad a zámek, dojem kazí jen množství cizinců srovnatelné s tím v Praze. Však je také zdejší hrad druhým největším v ČR, kvůli chybějícímu 1 m2, aby dohnal ten největší, Pražský.
Těšila jsem se na medvědy, které jsem ale bohužel neviděla. Dva chcípli a třetí byl zalezlý.
Krumlovské zahrady jsou skvělým odpočinkovým místem a ještě k tomu můžete obdivovat zdejší otáčivé hlediště. Věřím, že z něj jednou shlédnu i nějaké představení.
V Krumlově jsme si s Mikem také prohlédli interaktivní prohlídku lidských dovedností v klášteře. Interaktivní byla v tom, že člověk mohl prakticky vše osahat a něco si i sám zkusit. Například psaní brkem, výrobu vonné soli do koupele, aromatického oleje, svíček i mýdla.





Tím naše výletování po krásách republiky zatím skončilo. Myslím, že i přes zrušenou hlavní dovolenou mám zážitků dostatek a viděla jsem množství krásných míst, staveb i věcí. Teď už se těším na Vánoce. :D
 


Ozdoba na zrcadlo

29. července 2017 v 16:16 | Monica Hell |  Tvoření a návody
Ráda bych vám dnes předvedla další tip k vylepšení interiéru.
Dostala jsem ohromné, ale vcelku obyčejné zrcadlo. Rozhodla jsem se, že si ho musím nějak vylepšit. Zvolila jsem techniku klasických barev na sklo.

Zrcadlo jsem zdobila na zemi ve vodorovné poloze, aby se nestalo, že mi nanesené barvy stečou.
Nejprve jsem zrcadlo pečlivě vyčistila líhem, aby na něm nezůstala mastnota a barvy na něm držely.
V dalším kroku jsem si světlou fixou předkreslila na zrcadlo požadovanou ozdobu.
Černou konturou jsem si předkreslený vzor obtáhla a nechala celý den schnout.
Posledním krokem bylo vybarvení některých částí v mém případě zelenou barvou na sklo. Pokud chcete, můžete si do této barvy vsypat například třpytky.





Příběh draka

15. července 2017 v 15:15 | Monica Hell |  Povídky
Inis zasadila dračiči poslední smrtelnou ránu. Bojovnice byla v zásadě proti zabíjení draků, ale tentokrát nemohla konat jinak. Dračice Inis překvapila ve skalách a jelikož je zrovna doba, kdy draci vyvádějí mladé, napadla ji. Samozřejmě se mohla pokusit o útěk, ale to nikdy moc účinné nebylo. Navíc by si drak zapamatoval její pach, našel by si ji a bylo by velice pravděpodobné, že by vyvraždil i celé její příbuzenstvo. To nemohla dopustit, kvůli jejich ochraně velmi riskovala.

Jakmile zvíře dopadlo na zem, jako by se z jeskyně ozvala ozvěna jeho řevu, jen zněla mnohem slaběji. Inis neodpočívala po boji dlouho, zvedla svůj meč a pomalu se vydala tam. Našlapovala tiše a opatrně, každou chvíli očekávajíc nebezpečí. Jeskyně byla temná, ale jak hlouběji postupovala do jejího nitra, všimla si, že na stěnách se míhají odlesky nazelenalého světla. Musela tam být voda a ještě nějaký východ! Opravdu se před ní zanedlouho objevilo malé jezírko, nad kterým bylo puklinou ve skále možno spatřit oblohu. A nebylo tam pouhé jezero. Opodál se ve velkém hnízdě choulilo dračí mládě a neustále jakoby tiše naříkalo.


´Copak ty tu děláš?´ podivila se v duchu. Inis nikdy neviděla mladého draka, ale něco málo o nich četla. Byl tak zvláštní a nevinný. Vůbec nevypadal tak nebezpečně, jako jeho matka. Neměl ještě tak tvrdé kostěné šupiny ani silný ocas. Vypadal velice mladě, řekla by, že snad jen na pár týdnů. Byla jím ohromena a nepozorností zavadila čepelí o skalní výběžek. Jakmile to drak zaslechl, okamžitě zpozornil a ztichl. Schoulil se ještě více a snažil se schovat za kameny. Dívka ucouvla za skálu a drak jí zmizel z očí. Přemýšlela, co bude dělat dál. Draka by nemohla jen tak bezcitně zabít a kdyby ho tu nechala, nejspíš by ho nic jiného, než smrt nepotkalo.


Stejně opatrně z jeskyně vyšla a hledala svůj batoh. Našla ho až daleko pod stromy. Ležel tam pod smrkem stejně tak, jak ho odhodila, když na ni zaútočila dračice. Vzala ho a šla zpět k jeskyni. Vytáhla malou skleněnou lahvičku, přistoupila k dračí tlamě a zachytila do ní jed stékající ze zubů mrtvoly. Když se správně upraví, může být i velice účinným protijedem nebo léčivem. Pak z pouzdra vyňala tesák a z ocasních ostnů seškrábala perleťový povlak do své misky. Vše poté pečlivě uložila do batohu. Později, až bude mrtvola starší, se sem vrátí a ostny i zuby si vezme celé. Byly docela cenné a Inis věděla, kde je prodat. Divoká zvířata ji o trofeje nepřipraví a lidé o tomhle místě neví. Vždy totiž cestovala sama a pěšky- dostala se tak na místa člověkem dosud nespatřené.


Chvíli se přehrabovala v batohu, až konečně našla dlouhé silné lano. Uvázala na něm pevnou dvojitou smyčku a vydala se zpátky do jeskyně. Pomalu se připlížila k drakovi. Ten z ní celou dobu nespustil oči a postupně couval do rohu jeskyně. ´Asi jsem se zbláznila!´ pomyslela si Inis, když se s nastavenou smyčkou vrhla proti dráčkovi. Rychle k němu skočila a smyčku mu zatáhla okolo tlamy. Překvapilo ji, jak jemné a studené má šupiny. Druhou část lana omotala kolem krku a svázala mu nohy. "Necukej sebou, dráčku, buď chvíli v klidu a hlavně žádné hlouposti...!" Inis se stále tiše mluvila, aby se mládě uklidnilo. To sebou silně škubalo, ale po chvíli se opravdu zklidnilo. Okolo byl najednou takový klid, že slyšela jak rychle mu tluče srdce. Všimla si, že jeskyně potemněla, venku už se stmívalo.


Ten den už ulovila dva zajíce, ale po náročném boji byla opravdu vyhládlá. Dráček se schoulil opět v hnízdě a Inis si šla pro své věci před jeskyni. Tam sebrala svůj luk a chvíli vyčkávala s připraveným šípem. Zanedlouho na obzoru zpozorovala káně. Zvedla luk, natáhla tětivu, chvíli mířila a pak vypustila šíp. Jako obvykle neminula, dravec za několik sekund dopadl na zem pár metrů před Inis.


V jeskyni rozdělala oheň a na něm opékala maso. Koutkem oka stále sledovala draka a měla připravenou ruku na meči. Dráček na oplátku stále sledoval ji a oheň se mu krásně odrážel v očích. Když dopekla maso, mládě si tiše odfrklo. Inis snědla jen káně a jednoho zajíce. Druhého vzala a pomalu přistoupila k drakovi. Opatrně k němu natahovala ruku. Drak ji bez přestání sledoval, ale nevypadal podrážděně. Když se ale dotkla jeho tlamy, trhl do strany. Dívka se lekla, ucukla rukou a u krok ustoupila. Drak si všiml jejího pohybu a jakoby chtěl napravit svou chybu. Sklonil hlavu a natáhl ji blíže k Inis. Ta se ho trochu bála, nevěděla, co od něj může čekat. Neváhala ale dlouho a opět k němu zkusila pomalu natáhnout ruku. Tentokrát dráček napjatě vyčkával a ani se nepohnul, když se ho Inis opět dotkla. Přejela mu po jeho hladkých šupinách na hlavě. Oba se navzájem hypnotizovali očima. Inis jím byla naprosto fascinovaná. Přestala hladit draka a začala mu povolovat uzel kolem tlamy. Drak vycítil svou příležitost a nakláněl se tak, aby mohla dobře povolovat smyčky. Potom se ani nepohnul. Oba vyčkávali, co udělá ten druhý. První se pohnula Inis. Pomalu ucouvla dále od draka a zajíci, kterého stále držela v ruce, urvala stehno a hodila ho před draka. Drak okamžitě natáhl krk aby na něj dosáhl. Takto mu Inis naservírovala i zbytek zajíce. Dráček jí za to byl vděčný. Tu noc spala Inis velmi neklidně a pořád se budila, aby zkontrolovala draka. Ten byl přivázán na druhém konci jeskyně opět se svázanou tlamou, ale ona nikdy nemohla vědět, co udělá.


Vstávala již za brzkého rána, aby sobě i drakovi ulovila něco k snídani. Tentokrát se ho při krmení už tolik nebála. Inis stála blízko něj a potravu mu házela na zem do hnízda. Byl opravdu nenasytný. Po jídle se ho zase snažila pohladit. Byl bázlivý, ale už ne tak vyděšený, jako včera. Drak si na Inis překvapivě rychle zvykal. Byl hladový a poznal, že ona je jediná, kdo se o něj postará.


Po několika dnech krmení dráčka v jeskyni se Inis rozhodla, že by měla jít na jiné místo. V blízkém okolí už bylo zoufale málo lovné zvěře. Drak toho opravdu hodně snědl, na to jak byl malý. Odvázala lano, které měl okolo krku a vzala ho pevně do rukou. Už pár dnů mu neuvazovala lano přes tlamu, mohl na ni tedy kdykoliv zaútočit. Inis jakoby ale podvědomě cítila, že tohle by jí drak nikdy neudělal. V brašně u pasu měla několik posledních kusů syrového masa, které postupně dávala drakovi a táhla ho z jeskyně. Před jeskyní ho nechala volně stát. Věděla, že drak nikam neuteče. Trochu se ale mýlila. Když se do jeskyně vracela pro své věci, drak se s kňouráním otočil a šel za ní. To Inis opravdu potěšilo. Drak si uvědomoval, jak je na ní závislý. Vrátila s k drakovi a podrbala ho na hlavě. Před jeskyní Inis sundala drakovi ohlávku a společně, bok po boku vyrazili do krajiny.


Návštěva 4DX kina- Kráska a zvíře

29. března 2017 v 20:20 | Monica Hell
Tento víkend se mi podařilo shlédnout v plzeňském kině jedno filmové představení. A nebylo to jen tak lecjaké představení (o tom bych tu nepsala ;-P), bylo totiž ve 4DX.

Představení ve formě 4DX divákovi nabízí takzvanou stimulaci všech pěti smyslů pomocí speciálních efektů. Těmito efekty jsou blesky, vítr, voda, déšť, pohyb, mlha a vůně. Tyto efekty jsou s filmem synchronizovány tak, aby diváka dokonale vtáhly do děje. Můžete si ještě vybrat mezi 21D a 3D promítáním.


S Mikem jsme navštívili nový film Kráska a zvíře ve 3D a 4DX. Zpočátku jsem byla trochu nervózní, neboť jsem četla recenze lidí, které obsahovaly nehezké věty o trhání sedačkami a hýbnutí se zády a dloubání do nich. Myslím, že to bylo přehnané.

Sedačky se nakláněly do všech stran. Byl tím hezky navozen pocit kdy se scéna oddalovala do výšky, nebo naopak. Zprvu jsem měla pocit, že ze sedačky musím sklouznout, jak moc se předkláněla. Byl to ale opravdu jen můj vnitřní pocit, který skvěle navodila dobře seřízená serva. Občas začala vibrovat do zad, ale bylo to spíše příjemné.

V sedačce, vedle uší byly dva otvory na vyfukování vzduchu. To jsem nečekala a strašně jsem se lekla, když mi okolo ucha prolétla dýka a z otvoru vyfoukl vzduch.

V sedadle předemnou byla tryska na stříkání vody do obličeje. Toho jsem se také trochu bála, nechtěla jsem být moc mokrá. V sedadle kde sedíte je tlačítko s možností vypnout si tuto stříkající vodu, to jsem ale nevyužila. Mé první setkání s tímto efektem bylo, když kůň dupl do louže a na mě stříkla voda ve formě spíše aerosolu. Tedy není to nic hrozného a ani to nevytvoří kapičky na 3D brýlých.

Před námi byly také výfuky na vůni. Hned zpočátku filmu byl záběr na růži, uslyšeli jsme stříknutí a nato ucítili vůni růží. Čekala jsem, jestli ucítím i hnůj, když ho v záběru byla kopa, ale bohužel. Umí to jen jednu vůni květin, která mi ale ke konci filmu přišla velmi nepříjemná.

Po obvodu sálu byly velké větráky tvořící vítr. Ten nebyl ani nepříjemně studený, řekla bych spíše osvěžující, stejně jako déšť. Ten byl rozprašován ze stropu. Tyto dva efekty se mi velmi líbily, neboť mě aktivně vtahovaly do děje. Když byla bouře v lese, navodilo to spolu s blesky opravdu skvělou atmosféru.

Mlhu jsem upřímně v té tmě ani moc nepochytila. Poprvé jsem si jí všimla asi v polovině filmu a celkově mi přišla spíš zbytečná, neboť mi nic moc nedala.

U tohoto filmu byl pro mě poprvé k vidění fungující 3D efekt a to když se dvojice hlavních aktérů koulovala a sněhová koule letěla přímo proti mně. V tu chvíli zapracovala mé podvědomí a já instinktivně v obraně rychle vymrštila ruku před sebe. Určitě to pomohlo, neboť koule mě opravdu nezasáhla. ;-D

Ke konci filmu bohužel nastal výpadek obrazu a technici to nebyli schopní opravit, takže jsme jako kompenzaci dostali volné lístky na jakékoliv další představení. Takže 4DX kino jsem rozhodně nenavštívila naposledy.


Cekově se mi tento styl líbí, přestože je to o dost dražší sranda, než normální promítání. Cenově to vyjde minimálně na dvakrát tolik. Ale když máte například pětileté výročí, myslím, že je to suprový dárek. ;-)


Velikonoční věnce na dveře

17. března 2017 v 19:19 | Monica Hell |  Tvoření a návody
Mezi posledním článkem o Vánočních trzích a dneškem je dlouhá doba a mnoho se toho stalo. Aktuální stav ale je, že jsem zrovna dodělala Velikonoční věnce na dveře a tak je tady nový článek.


Po dva dny jsem tvořila tři věnce z prakticky totožného materiálu, přesto je ale každý věnec jiný. Sami můžete posoudit, který se vám zamlouvá nejvíce a třeba se i inspirovat. ;-)






Další články


Kam dál