Příběh draka

15. července 2017 v 15:15 | Monica Hell |  Povídky
Inis zasadila dračiči poslední smrtelnou ránu. Bojovnice byla v zásadě proti zabíjení draků, ale tentokrát nemohla konat jinak. Dračice Inis překvapila ve skalách a jelikož je zrovna doba, kdy draci vyvádějí mladé, napadla ji. Samozřejmě se mohla pokusit o útěk, ale to nikdy moc účinné nebylo. Navíc by si drak zapamatoval její pach, našel by si ji a bylo by velice pravděpodobné, že by vyvraždil i celé její příbuzenstvo. To nemohla dopustit, kvůli jejich ochraně velmi riskovala.

Jakmile zvíře dopadlo na zem, jako by se z jeskyně ozvala ozvěna jeho řevu, jen zněla mnohem slaběji. Inis neodpočívala po boji dlouho, zvedla svůj meč a pomalu se vydala do jeskyně. Našlapovala tiše a opatrně, každou chvíli očekávajíc nebezpečí. Jeskyně byla temná, ale jak hlouběji postupovala do jejího nitra, všimla si, že na stěnách se míhají odlesky nazelenalého světla. Musela tam být voda a ještě nějaký východ! Opravdu se před ní zanedlouho objevilo malé jezírko, nad kterým bylo puklinou ve skále možno spatřit oblohu. A nebylo tam pouhé jezero. Opodál se ve velkém hnízdě choulilo dračí mládě a neustále jakoby tiše naříkalo.


´Copak ty tu děláš?´ podivila se v duchu. Inis nikdy neviděla mladého draka, ale něco málo o nich četla. Byl tak zvláštní a nevinný. Vůbec nevypadal tak nebezpečně, jako jeho matka. Neměl ještě tak tvrdé kostěné šupiny ani silný ocas. Vypadal velice mladě, řekla by, že snad jen na pár týdnů. Byla jím ohromena a nepozorností zavadila čepelí o skalní výběžek. Jakmile to drak zaslechl, okamžitě zpozornil a ztichl. Schoulil se ještě více a snažil se schovat za kameny. Dívka ucouvla za skálu a drak jí zmizel z očí. Přemýšlela, co bude dělat dál. Draka by nemohla jen tak bezcitně zabít a kdyby ho tu nechala, nejspíš by ho nic jiného, než smrt nepotkalo.


Stejně opatrně z jeskyně vyšla a hledala svůj batoh. Našla ho až daleko pod stromy. Ležel tam pod smrkem stejně tak, jak ho odhodila, když na ni zaútočila dračice. Vzala ho a šla zpět k jeskyni. Vytáhla malou skleněnou lahvičku, přistoupila k dračí tlamě a zachytila do ní jed stékající ze zubů mrtvoly. Když se správně upraví, může být i velice účinným protijedem nebo léčivem. Pak z pouzdra vyňala tesák a z ocasních ostnů seškrábala perleťový povlak do své misky. Vše poté pečlivě uložila do batohu. Později, až bude mrtvola starší, se sem vrátí a ostny i zuby si vezme celé. Byly docela cenné a Inis věděla, kde je prodat. Divoká zvířata ji o trofeje nepřipraví a lidé o tomhle místě neví. Vždy totiž cestovala sama a pěšky- dostala se tak na místa člověkem dosud nespatřené.


Chvíli se přehrabovala v batohu, až konečně našla dlouhé silné lano. Uvázala na něm pevnou dvojitou smyčku a vydala se zpátky do jeskyně. Pomalu se připlížila k drakovi. Ten z ní celou dobu nespustil oči a postupně couval do rohu jeskyně. ´Asi jsem se zbláznila!´ pomyslela si Inis, když se s nastavenou smyčkou vrhla proti dráčkovi. Rychle k němu skočila a smyčku mu zatáhla okolo tlamy. Překvapilo ji, jak jemné a studené má šupiny. Druhou část lana omotala kolem krku a svázala mu nohy. "Necukej sebou, dráčku, buď chvíli v klidu a hlavně žádné hlouposti...!" Inis se stále tiše mluvila, aby se mládě uklidnilo. To sebou silně škubalo, ale po chvíli se zklidnilo. Okolo byl najednou takový klid, že slyšela jak rychle mu tluče srdce. Všimla si, že jeskyně potemněla, venku už se stmívalo.


Ten den už ulovila dva zajíce, ale po náročném boji byla opravdu vyhládlá. Dráček se schoulil opět v hnízdě a Inis si šla pro své věci před jeskyni. Tam sebrala svůj luk a chvíli vyčkávala s připraveným šípem. Zanedlouho na obzoru zpozorovala káně. Zvedla luk, natáhla tětivu, chvíli mířila a pak vypustila šíp. Jako obvykle neminula, dravec za několik sekund dopadl na zem pár metrů před Inis.


V jeskyni rozdělala oheň a na něm opékala maso. Koutkem oka stále sledovala draka a měla připravenou ruku na meči. Dráček na oplátku stále sledoval ji a oheň se mu krásně odrážel v očích. Když dopekla maso, mládě si tiše odfrklo. Inis snědla jen káně a jednoho zajíce. Druhého vzala a pomalu přistoupila k drakovi. Opatrně k němu natahovala ruku. Drak ji bez přestání sledoval, ale nevypadal podrážděně. Když se ale dotkla jeho tlamy, trhl do strany. Dívka se lekla, ucukla rukou a u krok ustoupila. Drak si všiml jejího pohybu a jakoby chtěl napravit svou chybu. Sklonil hlavu a natáhl ji blíže k Inis. Ta se ho trochu bála, nevěděla, co od něj může čekat. Neváhala ale dlouho a opět k němu zkusila pomalu natáhnout ruku. Tentokrát dráček napjatě vyčkával a ani se nepohnul, když se ho Inis opět dotkla. Přejela mu po jeho hladkých šupinách na hlavě. Oba se navzájem hypnotizovali očima. Inis jím byla naprosto fascinovaná. Přestala hladit draka a začala mu povolovat uzel kolem tlamy. Drak vycítil svou příležitost a nakláněl se tak, aby mohla dobře povolovat smyčky. Potom se ani nepohnul. Oba vyčkávali, co udělá ten druhý. První se pohnula Inis. Pomalu ucouvla dále od draka a zajíci, kterého stále držela v ruce, urvala stehno a hodila ho před draka. Drak okamžitě natáhl krk aby na něj dosáhl. Takto mu Inis naservírovala i zbytek zajíce. Dráček jí za to byl vděčný. Tu noc spala Inis velmi neklidně a pořád se budila, aby zkontrolovala draka. Ten byl přivázán na druhém konci jeskyně opět se svázanou tlamou, ale ona nikdy nemohla vědět, co udělá.


Vstávala již za brzkého rána, aby sobě i drakovi ulovila něco k snídani. Tentokrát se ho při krmení už tolik nebála. Inis stála blízko něj a potravu mu házela na zem do hnízda. Byl opravdu nenasytný. Po jídle se ho zase snažila pohladit. Byl bázlivý, ale už ne tak vyděšený, jako včera. Drak si na Inis překvapivě rychle zvykal. Byl hladový a poznal, že ona je jediná, kdo se o něj postará.


Po několika dnech krmení dráčka v jeskyni se Inis rozhodla, že by měla jít na jiné místo. V blízkém okolí už bylo zoufale málo lovné zvěře. Drak toho opravdu hodně snědl, na to jak byl malý. Odvázala lano, které měl okolo krku a vzala ho pevně do rukou. Už pár dnů mu neuvazovala lano přes tlamu, mohl na ni tedy kdykoliv zaútočit. Inis jakoby ale podvědomě cítila, že tohle by jí drak nikdy neudělal. V brašně u pasu měla několik posledních kusů syrového masa, které postupně dávala drakovi a táhla ho z jeskyně. Před jeskyní ho nechala volně stát. Věděla, že drak nikam neuteče. Trochu se ale mýlila. Když se do jeskyně vracela pro své věci, drak se s kňouráním otočil a šel za ní. To Inis opravdu potěšilo. Drak si uvědomoval, jak je na ní závislý. Vrátila s k drakovi a podrbala ho na hlavě. Před jeskyní Inis sundala drakovi ohlávku a společně po boku vyrazili do krajiny.

 

Návštěva 4DX kina- Kráska a zvíře

29. března 2017 v 20:20 | Monica Hell
Tento víkend se mi podařilo shlédnout v plzeňském kině jedno filmové představení. A nebylo to jen tak lecjaké představení (o tom bych tu nepsala ;-P), bylo totiž ve 4DX.

Představení ve formě 4DX divákovi nabízí takzvanou stimulaci všech pěti smyslů pomocí speciálních efektů. Těmito efekty jsou blesky, vítr, voda, déšť, pohyb, mlha a vůně. Tyto efekty jsou s filmem synchronizovány tak, aby diváka dokonale vtáhly do děje. Můžete si ještě vybrat mezi 21D a 3D promítáním.


S Mikem jsme navštívili nový film Kráska a zvíře ve 3D a 4DX. Zpočátku jsem byla trochu nervózní, neboť jsem četla recenze lidí, které obsahovaly nehezké věty o trhání sedačkami a hýbnutí se zády a dloubání do nich. Myslím, že to bylo přehnané.

Sedačky se nakláněly do všech stran. Byl tím hezky navozen pocit kdy se scéna oddalovala do výšky, nebo naopak. Zprvu jsem měla pocit, že ze sedačky musím sklouznout, jak moc se předkláněla. Byl to ale opravdu jen můj vnitřní pocit, který skvěle navodila dobře seřízená serva. Občas začala vibrovat do zad, ale bylo to spíše příjemné.

V sedačce, vedle uší byly dva otvory na vyfukování vzduchu. To jsem nečekala a strašně jsem se lekla, když mi okolo ucha prolétla dýka a z otvoru vyfoukl vzduch.

V sedadle předemnou byla tryska na stříkání vody do obličeje. Toho jsem se také trochu bála, nechtěla jsem být moc mokrá. V sedadle kde sedíte je tlačítko s možností vypnout si tuto stříkající vodu, to jsem ale nevyužila. Mé první setkání s tímto efektem bylo, když kůň dupl do louže a na mě stříkla voda ve formě spíše aerosolu. Tedy není to nic hrozného a ani to nevytvoří kapičky na 3D brýlých.

Před námi byly také výfuky na vůni. Hned zpočátku filmu byl záběr na růži, uslyšeli jsme stříknutí a nato ucítili vůni růží. Čekala jsem, jestli ucítím i hnůj, když ho v záběru byla kopa, ale bohužel. Umí to jen jednu vůni květin, která mi ale ke konci filmu přišla velmi nepříjemná.

Po obvodu sálu byly velké větráky tvořící vítr. Ten nebyl ani nepříjemně studený, řekla bych spíše osvěžující, stejně jako déšť. Ten byl rozprašován ze stropu. Tyto dva efekty se mi velmi líbily, neboť mě aktivně vtahovaly do děje. Když byla bouře v lese, navodilo to spolu s blesky opravdu skvělou atmosféru.

Mlhu jsem upřímně v té tmě ani moc nepochytila. Poprvé jsem si jí všimla asi v polovině filmu a celkově mi přišla spíš zbytečná, neboť mi nic moc nedala.

U tohoto filmu byl pro mě poprvé k vidění fungující 3D efekt a to když se dvojice hlavních aktérů koulovala a sněhová koule letěla přímo proti mně. V tu chvíli zapracovala mé podvědomí a já instinktivně v obraně rychle vymrštila ruku před sebe. Určitě to pomohlo, neboť koule mě opravdu nezasáhla. ;-D

Ke konci filmu bohužel nastal výpadek obrazu a technici to nebyli schopní opravit, takže jsme jako kompenzaci dostali volné lístky na jakékoliv další představení. Takže 4DX kino jsem rozhodně nenavštívila naposledy.


Cekově se mi tento styl líbí, přestože je to o dost dražší sranda, než normální promítání. Cenově to vyjde minimálně na dvakrát tolik. Ale když máte například pětileté výročí, myslím, že je to suprový dárek. ;-)


Velikonoční věnce na dveře

17. března 2017 v 19:19 | Monica Hell |  Tvoření a návody
Mezi posledním článkem o Vánočních trzích a dneškem je dlouhá doba a mnoho se toho stalo. Aktuální stav ale je, že jsem zrovna dodělala Velikonoční věnce na dveře a tak je tady nový článek.


Po dva dny jsem tvořila tři věnce z prakticky totožného materiálu, přesto je ale každý věnec jiný. Sami můžete posoudit, který se vám zamlouvá nejvíce a třeba se i inspirovat. ;-)





 


Valhalla a Vánoční trhy

19. prosince 2016 v 12:12 | Monica Hell |  Anima Mea
Jednu sobotu jsem s přáteli vyrazila na výlet k našim soudruhům ze západu. Naplánovala jsem jednodenní výlet zahrnující návštěvu památníku Valhalla v Donaustaufu a dále Vánoční trhy v blízkém Regensburgu.

Jako jediná z celé naší čtyřčlenné skupinky jakš takš ovládám jazyk německý, tedy veškerá komunikace byla na mě. A jelikož jsem před několika lety Regensburg navštívila, dělala jsem i práci průvodkyně.

Vyrazili jsme za časného dopoledne z Plzně a už za dvě hodiny se nám naskytl ohromující pohled na vršek, kde se tyčil ohromný chrám. Jednalo se právě o Valhallu.




Je to přesná kopie Athénského Pantheonu, s tím rozdílem, že vypadá jako nový. Byla vytavěna v první polovině 18. století a jsou v ní umístěny busty významných Germánů.





Zevnitř chrám už nevypadal tak velký, pravděpodobně měl opravdu tlusté stěny. Nacházely se tu ale opravdu krásné sochy. Zaujali mě spíše andělé a kamenná křesla, než busty slavných lidí, které neznám. :-D










Z chrámových ochozů a množství schodů byl nádherný výhled na mohutný Dunaj dominující okolní krajině.





Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme dále do města. V Regensburgu se naší první zastávkou stal obyčejný obchod Real, kde jsme nakoupili, co jsme mohli. Mají tu kvalitnější zboží, než u nás v Čechách.

Kupodivu se kousek od centra, na ostrově uprostřed Dunaje, nachází neplacené ani časově omezené parkoviště, kde jsme i my zanechali auto. V historickém centru jsme navštívili dva trhy- na Neupfarrplatz a Heidplatz. Dále jsme si prohlédli různé památky, jako například katedrálu sv. Petra, zámek Thurnů a Taxisů, kamenný most, starou kapli, nebo baziliku sv. Jimrama.










Celkově nás trhy bohužel zklamaly, neboť jsme je čekali mnohem rozsáhlejší. Jelikož byl zrovna víkend, bylo tam také moc lidí.

Zpátky do českých krajin jsme se vydali až k večeru a ještě týž den jsme kvůli porovnání zabrousili na Plzeňské trhy. Jelikož byl večer a všude se zaíralo, bylo zde již málo lidí. Ku potěšení mužské části naší skupiny se ale stále pekly klobásy. Jen já jsem si ji nemohla nic vykovat u kovářů ve výhni. :-)

Jak jsem se dostala někam, kde být nechci, ale hodlám toho využít!

5. prosince 2016 v 19:09 | Monica Hell |  Anima Mea
Dnes vám něco povím o sobě, mé škole a nové práci, se kterou jsem nadmíru spokojena. Což mi plně kompenzuje nadměrnou nespokojenost s onou školou.

Již třetím měsícem jsem oficiálně vysokoškolačkou. Ještě v září jsem nastoupila na VŠ chemicko-technologickou v Praze. Nezvyk na pražské ovzduší provedl své a já pár týdnů po nástupu do školy na více než jen pár týdnů onemocněla angínou, kterou jsem v životě netrpěla.

Absence ve škole a šok z naprosté změny způsobu výuky se projevily velmi rychle. Mimo to jsem za těch pár týdnů dospěla k názoru, že školu jsem si vybrala naprosto špatně. Dala jsem na rady a přání rodičů a šla jsem studovat chemii.
K chemii jsem se dostala díky gymplu, kde jsem z ní "chvályhodně" odmaturovala a kde mě měl chemikář velmi rád a nadržoval mi. On totiž moc lidi rád neměl a tak oblíbenost u něj byla neobvyklá, ale zato skvěle odměněná. :D

Rodiče mi radili, ať jdu na VŠCHT, když mi to tak šlo a zajímalo mě to. Navíc je to prestižní škola a kvůli tomu jsem ji tedy upřednostnila před zemědělkou v Budějovicích. Rodiče to se mnou mysleli dobře, chápu, že mi tím chtěli "zajistit" pohodlnou pracovní pozici.

Jenže ouha! Na této škole mi došlo, že opravdu nechci pracovat v laboratoři a zkoumat reakce peroxidu vodíku s vínanem sodnodraselným… Chemie mě nebaví ani nezajímá, tím pádem ani nejde.

Co mě tedy baví? Ruční práce, to vím už dávno. Ale za celou dobu jsem se neodhodlala věnovat se něčemu v oboru naplno. Následovala jsem sen rodičů o tom, že budu skvělá inženýrka s platem 50 000,- čistýho minimálně. Ideálně k tomu aby mým partnerem byl doktor s obdobným, klidně i vyšším platem.

Vždy mě bavilo vyrábět…cokoliv. :-) Poslední léta jsem se hodně zaměřila na zdokonalování se v pečení převážně sladkých, ale i slaných děl. Říkám děl, protože pro mě to jsou díla umělecká. Já se vyřádím na designu a přitom to je užitečná věc. Nejraději peču pro přítele, protože doufám, že alespoň trochu přibere. :D Opravdu by to potřeboval…

Zatím co trávím čas v Praze a jediné, co mě se školou spojuje je bydlení a tělocvik- lukostřelba, našla jsem si úžasnou brigádu. Jsem tu sice jen týden, ale jsem opravdu spokojená.

Pracuji jako pekařka- cukrářka v bezlepkové pekárně Babiččina spíž. Je tu krásné prostředí, skvělé zákusky a nejen to. Peče se tu vždy něco nového. Od koláčů, dortů, slaných quichů, přes bagetky, polévky, až po sušenky a teď i cukroví. Můžete zde sehnat i různé základní suroviny, jako je bezlepková mouka anebo třeba i domácí karamel.


























Naučím se tu spoustu nových věcí. Každé ráno mě čeká krájení koláčů a zákusků, plus nějaký ten úklid a pak se vždy něco tvoří. Dělám tiramisu, připravuji bagety k pečení a pak některé plním různými pomazánkami a podobně.


Teď hodně zdobím perníčky do vánočních balíčků. V tom mě má zaměstnavatelka obdivuje- mě to totiž baví, zatímco jiní by se k tomu museli nutit. Nazdobila jsem například celý perníkový Betlém, který můžete shlédnout ve výloze.




Nedělám pouze s potravinami. Aranžovala jsem část výlohy, nebo balila sklenice karamelu, aby se krásně vyjímaly jako vánoční dárečky.

Jsem velmi ráda, že jsem našla takovouhle brigádu. Nasbírám tu spoustu zkušeností a využiji i svého talentu a vášně.
Pro mě je ideální práce taková, kde budu moct pracovat rukama (ale ne zas tak moc, ať se nepředřu =P) a zároveň budu používat hlavu, nad něčím musím přemýšlet a vymýšlet. Nerada bych, aby mi mozkové závity zakrněly.

P.S.: Tak trochu jsem si dokonce vysnila vlastní kavárnu s barem. Přes den kavárna, přes noc bar. :D Spát nemusim! :D



* * * * *


Co jsem zažila o prázdninách? Mrkněte na Špinavou Sázavu a Skotské hry. ;-)

Kožený náramek Steam-Punk

12. listopadu 2016 v 14:14 | Monica Hell |  Tvoření a návody
Přináším vám návod k výrobě koženého, šněrovacího náramku ve steampunkovém stylu který na pohled každého okamžitě zaujme.
Čím se vlastně vyznačuje steampunk? Jedná se vlastně o realizaci budoucnosti tak, jak si ji lidé představoval v 19. století. Využívá se především ozubených koleček kupříkladu z hodinových strojků v kombinaci s kůží.

Co bude potřeba?
  • starý mechanický budík
  • šroubováček k rozebrání budíku
  • pruh kůže
  • ostrý nůž
  • obuvnické kroužky
  • kladivo

Výroba podzimního věnce

8. listopadu 2016 v 15:15 | Monica Hell |  Tvoření a návody
Dnes bych vás chtěla inspirovat k výrobě podzimního věnce na dveře.

Co vše bude potřeba?
  • Různé druhy plodů: šípky, hloh, žlutá hlohyně, fialový brslen, žaludy…
  • Listy (já použila bukové)
  • Základ na věnec
  • Vázací drát
  • Kleště

Další články


Kam dál